Pravomocného odsouzení Ratha se už nedožiju...

Svého času jsem se na to dost těšil. Důkazy jsou neprůstřelné a osobně  jsem  toho   arogantního drzouna  považoval za ztělesnění nejenom politického zla… 

Vždy, dokonce i ve filmech a románech, mě potěší, když pravda a láska zvítězí nad zlobou a nenávistí…

Jediné, čemu jsem v případě Davida Ratha tak úplně  nerozuměl, byl smutný  fakt, že právě takového panáčka, si, svého času,  do  čela  profesního sdružení, zvolili zrovna páni doktoři – lékaři. Dnes už to, bohužel, chápu!

Vzhledem k  pokročilému věku, už ani  nepředpokládám, že se ještě  dožiju pravomocného rozsudku ve věci Davida Ratha. Pan doktor,  v časech  dalších a dalších  odvolacích procedur, nepochybně ještě   absolvuje několik drobných úrazů hlavy, které mu, jistojistě,  budou zase  bránit  v osobní  účasti… 

Předpokládám, že náhled  na  tuhle  nechutnou  kauzu, u převážně části  spoluobčanů, probíhal přibližně ve třech etapách:

Po efektním  zatčení, patrně převažovala  radost , že  na toho  holomka konečně  došlo, prakticky nikdo neměl kuráž ta přesvědčivá  obvinění zpochybňovat…

Po nějakém čase -  všemožných průtazích, už někteří lidé,  na ty výroky Ratha o jakémsi všeobecném spiknutí, přece jenom začali  slyšet. Ostatně, kdo ví, zda ti Američani vůbec vstoupili na povrch Měsíce, že…

 Řekl bych, že  právě nyní se nacházíme ve třetí fázi -  kdy,  i těm největším fanouškům pana doktora, už začíná být ta  zdržovací taktika  trapná -  směšná. David  Rath, dokonce  už i pro ně, přestává  být  věrohodný. Asi úplně nejvíce to přepískl, kdy médiím, s vážnou tváří  sděloval, že žádost státního zástupce o přezkoumání jeho zdravotního stavu, u něj  vyvolala nové  úporné bolesti hlavy a nesnesitelné  píchání v uších…

Z Davida Ratha se tak -  z případného politického mučedníka,  stal obyčejný, užvaněný  šašek…