Svého času jsem se na to dost těšil. Důkazy jsou neprůstřelné a osobně jsem toho arogantního drzouna považoval za ztělesnění nejenom politického zla…
Vždy, dokonce i ve filmech a románech, mě potěší, když pravda a láska zvítězí nad zlobou a nenávistí…
Jediné, čemu jsem v případě Davida Ratha tak úplně nerozuměl, byl smutný fakt, že právě takového panáčka, si, svého času, do čela profesního sdružení, zvolili zrovna páni doktoři – lékaři. Dnes už to, bohužel, chápu!
Vzhledem k pokročilému věku, už ani nepředpokládám, že se ještě dožiju pravomocného rozsudku ve věci Davida Ratha. Pan doktor, v časech dalších a dalších odvolacích procedur, nepochybně ještě absolvuje několik drobných úrazů hlavy, které mu, jistojistě, budou zase bránit v osobní účasti…
Předpokládám, že náhled na tuhle nechutnou kauzu, u převážně části spoluobčanů, probíhal přibližně ve třech etapách:
Po efektním zatčení, patrně převažovala radost , že na toho holomka konečně došlo, prakticky nikdo neměl kuráž ta přesvědčivá obvinění zpochybňovat…
Po nějakém čase - všemožných průtazích, už někteří lidé, na ty výroky Ratha o jakémsi všeobecném spiknutí, přece jenom začali slyšet. Ostatně, kdo ví, zda ti Američani vůbec vstoupili na povrch Měsíce, že…
Řekl bych, že právě nyní se nacházíme ve třetí fázi - kdy, i těm největším fanouškům pana doktora, už začíná být ta zdržovací taktika trapná - směšná. David Rath, dokonce už i pro ně, přestává být věrohodný. Asi úplně nejvíce to přepískl, kdy médiím, s vážnou tváří sděloval, že žádost státního zástupce o přezkoumání jeho zdravotního stavu, u něj vyvolala nové úporné bolesti hlavy a nesnesitelné píchání v uších…
Z Davida Ratha se tak - z případného politického mučedníka, stal obyčejný, užvaněný šašek…
