Jednou za čas se páni ustrnou a přijdou poklečet, je to trapas, když s pózou mistrnou zkoušejí zabrečet!
Což o to, místo bylo vybráno opravdu dobře! Před Rozhlasem byla v Srpnu skutečně pořádná mela! Mohu to dosvědčit. Také jsem se tu tehdy pletl , jako ostatní - s potlačeným pudem sebezáchovy. Když se mým směrem začala natáčet tanková věž s dělem, ani jsem se z toho tenkrát neposral…
Nicméně, pod okupantské tanky jsem si nelehal, nelezl jsem na ně, ani jsem se je nepokoušel zapálit. Taky zřejmě proto jsem neležel na zkrvavené vlajce - mrtvej, jako ti dva kluci v průchodu domu přímo proti Rozhlasu…
Shodou okolností jsem se včera dopoledne díval na televizní přenos z té slávy. Hodlal jsem to hned vypnout, ale když jsem se zaposlouchal do projevů některých z těch oficiálních týpků, nedokázal jsem se už od televize odtrhnout.
Při troše smůly, se mé jméno také klidně mohlo ocitnout na té vzpomínkové desce. Když si uvědomím, že by mi tady potom upravovala stuhy na věnci třeba taková Gajdůšková, byl jsem z toho úplně vedle! Stejně tak, když se ti řečníci tak lacině předháněli v analogiích s Ukrajinou a pan primátor dokonce využil příležitosti, aby mohl národu sdělit, že tenkrát v Mexiku Věra Čáslavská statečně odvrátila hlavu do vztyčované sovětské vlajky….
Byl to šok - přesněji, chtělo se mi z toho blejt!
