Dokonce i souduh Huml může být inspirací...

Způsoby myšlení bývalého černocha, později aktivního véčkaře, dnes už zase sociálního demokrata Humla, mě nepřekvapují. Ten člověk sice rychle mění kabáty, ale v podstatě  je to  pořád jen  ten starej esenbák, komunista…

Tihle lidé zvláštního druhu,  mají  na tenisty a vlastně všechny ty , kteří  vyčuhují, už od nepaměti  spadeno. Z těch tenistů si  stačí  alespoň připomenout  jména jako: Drobný, Navrátilová, Lendl…

Po tomhle sekernickém  úvodu možná  trochu překvapím, ale, v téhle   vášnivé  diskusi týkající se  „optimalizace“ daňových odvodů boháčů, přece jenom cítím jistý přesah …

Určitě tedy nejde o  ty staré,  soudružské nápady na to,  koho  a jak zbavit státního občanství. Tohle dinosaurství  soudruha Humla přímo bije do očí a přirozeně vyvolává  rozhořčení…

Jenže pak je tu ještě jeden takový aspekt , který by neměl být tak snadno  přehlédnut.

Svět nikdy nebyl  a nebude spravedlivý, zvláště pokud ho budeme měřit příjmy některých umělců, či sportovců!

Durdit se nad tím je pošetilé a směšné.

Mnohých z těhle často  neskutečných boháčů si vážím, jejich kumšt mě baví. Jen si ale  říkám, že když už mají ten talent a k tomu ještě  to obrovské  štěstí, že zrovna v ty jejich obory až tolik vynášejí, zda by neměli mít v sobě také trochu té velkorysosti  -  mávnout rukou nad tím vymýšlením, kopírováním  nejrůznějších fíglů k dalšímu zbohatnutí.

Jsem si téměř jistý, že to už ani  nemají za potřebí, že by to naopak  ještě víc zvýšilo jejich prestiž!