Takřka pokaždé, když v televizi vidím dokumenty z Albertova 89, je komentuje se stále vzrůstajícím nadšením a důležitostí tahle blondýna …
Pro televizní diváky, kteří tehdy na Albertově nebyli, se - díky tomu jejímu, rok od roku dramatičtějšímu podání, patrně stává hlavní personou té historické události.
V mých vzpomínkách je to ovšem všechno podstatně jinak. Pokud vím, stateční revolučně naladění studenti, tehdy nechtěli mít se svazáky z SSM, mezi které M. Pajerová patřila, nic společného, ale nakonec se shromáždění na Albertově přece jen zúčastnili, neboť jedině tihle svazáci (záloha KSČ) mohli mítink legalizovat.
Proto také zmínění členové SSM tohle shromáždění zahajovali a v počátku, než se jim to vymklo z rukou, i organizovali. Po chvíli těch obligátních svazáckých pindů - včetně moderování Pajerové, začaly dávat nespokojené davy svou nevoli najevo stále sílícím pískotem. Teprve potom se ujal slova student jakýsi Martin ….., Mejstřík to určitě nebyl, který otevřeně, v době kdy se za podobné řeči roky sedělo, neohroženě vyzval k revoltě proti komunistickému režimu. Známou výzvou - Kdo, když ne my. Kdy, když ne teď! , nadchl přítomné – včetně mne. Byl to právě on, kdo odstartoval tuhle studentskou revoluci.
Je to zvláštní, ale tenhle skutečný hrdina se v těch dokumentární záběrech – pořadech, pokaždé jen tak mihne, zatímco nekonečně, pořád jen řeční tahle dodnes svazačka - Monika Pajerů, která si z toho Albertova 89 udělala živnost…
