17. listopad 89 v režii Moniky Pajerové?

Takřka pokaždé, když v televizi vidím dokumenty  z Albertova  89,  je komentuje se stále vzrůstajícím nadšením a důležitostí   tahle blondýna …

Pro televizní diváky, kteří tehdy na Albertově nebyli, se -  díky tomu jejímu, rok od roku  dramatičtějšímu  podání, patrně  stává hlavní personou té historické  události.

V mých vzpomínkách je to ovšem všechno podstatně jinak. Pokud vím, stateční   revolučně naladění studenti, tehdy  nechtěli mít se  svazáky  z SSM, mezi které M. Pajerová  patřila,  nic společného, ale nakonec se shromáždění  na Albertově přece jen  zúčastnili, neboť  jedině tihle  svazáci (záloha KSČ)  mohli   mítink legalizovat.

Proto také  zmínění  členové  SSM  tohle  shromáždění zahajovali a v počátku, než se jim to vymklo z rukou, i organizovali. Po chvíli těch obligátních  svazáckých  pindů -  včetně moderování Pajerové, začaly  dávat   nespokojené davy svou nevoli najevo stále sílícím pískotem. Teprve potom se ujal slova student  jakýsi  Martin ….., Mejstřík to určitě nebyl, který otevřeně, v době  kdy  se za podobné řeči roky sedělo,  neohroženě  vyzval k revoltě proti  komunistickému režimu. Známou výzvou  - Kdo, když ne my. Kdy, když ne  teď! , nadchl přítomné – včetně mne. Byl to právě    on, kdo  odstartoval tuhle studentskou  revoluci.

Je to zvláštní, ale  tenhle skutečný hrdina se v těch dokumentární  záběrech – pořadech,  pokaždé  jen tak mihne, zatímco  nekonečně, pořád jen řeční tahle dodnes  svazačka -  Monika Pajerů, která si z toho Albertova 89 udělala živnost…