Víra je osobní vztah s Bohem. Víra rozhodně není náboženství. Náboženství je spíše pokus lidí naklonit si Boha pomocí dobrých skutků. Jenom pomocí dobrých skutků však nikdo spasen nebude! Víra by také neměla být slepá.
Proč věřit v Boha, o kterém se píše v Bibli? Zkuste se zamyslet nad následujícími body. Určitě sami poznáte, že kdyby takového Boha vymyslel člověk, tak by byl úplně jiný. Jak je možné, že bude člověk spasen pouze svojí vírou, a nikoliv svými skutky? Jak to že neexistuje nějaký pěkný dostatečně náročný zasvěcovací obřad? Vždyť spása je nabízena každému, a to zadarmo! Jak k tomu přijdu, že člověk, který je podstatně horší člověk než já, může být také spasen? Zde je tedy těch několik bodů, stojících za zamyšlení:
Biblický Bůh se projevil na Zemi v lidském těle jako Ježíš Kristus. Nenarodil se však jako nejbohatší vladař na Zemi, ale narodil se jako prostý člověk. V jiném, lidmi vymyšleném náboženství, nic takového není. Ostatní bozi mají spíše lidské vlastnosti, a to jak dobré, tak i špatné. Ježíš Kristus se však za celý svůj život žádné špatnosti nedopustil. Ježíš se snažil předat svoji božskou vůli lidem naprosto nenásilnou formou. Lidé ho odmítali, uráželi a snažili se ho zabít. Nikdo z nich však nebyl za svou troufalost na místě „sražen bleskem z nebe“. Lidmi vymyšlený všemohoucí Bůh by si však něco takového jistě nenechal líbit. Ježíš se také stýkal s hříšnými lidmi, jelikož dle jeho slov, lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Za tuto svou činnost byl odmítnut i lidmi, kteří prohlašovali, že Bůh je pro ně vším.
Většina lidských náboženství doufá v lidskou dobrotu, která je po smrti člověka hodnocena. Člověk se pak dostane do nebe nebo do pekla, případně se může znovuzrodit v nějaké lepší formě, na základě svých skutků. Pokud si však přečtete Bibli, tak zjistíte, že neexistoval na světě ani jeden člověk, který by žil naprosto bez hříchu. Lidé by si přáli, aby hříšníci (zloději, vrazi…) byli po zásluze potrestáni. Neuvědomují si, že sami hřeší. Dodržujete desatero? Uznáváte biblického Boha? To je hned první přikázání! Nikdo na světě tedy nemůže tvrdit, že nikdy nehřešil. Pokud ano, tak lže! Pokud by měl Bůh skutečně každého potrestat za každý hřích, tak by se stal život pro většinu lidí naprosto nesnesitelný.
Bůh se však rozhodl, že vykoupí všechny naše hříchy obětí. Tou obětí byl on sám. Kdo tento fakt uzná, bude spasen! Tato spása se nedá koupit, zasloužit ani vyplatit vaším příkladným životem. Je to nezasloužená milost, kterou můžeme pouze přijmout nebo odmítnout. V tom je člověk svým naprostým pánem. I v některých „křesťanských“ církvích se učí, že člověk dojde ke spáse svým příkladným životem, případně, že může vykoupit své hříchy penězi. Bible však hovoří naprosto jasně: Spása je nezasloužená milost od Boha! Pokud bychom od Boha očekávali, že za svůj příkladný život půjdeme do nebe, tak bychom dělali z Boha našeho dlužníka. Bůh však nikomu nic nedluží!
Někteří lidé si také dosti často myslí, že křesťané dojdou ke spáse dobrými skutky. Vidí však, že lidé, kteří se označují za křesťany, žijí hříšným životem. Víru v Boha pak odmítají nebo si myslí, že když žijí lépe, než oni hříšní křesťané, tak se snad do toho nebe také dostanou. To je však naprosto mylná představa.
Existují i lidé, kteří se označují za křesťany, přesto ve svém srdci Ježíše nikdy nepřijali. Někteří z nich se dopouští i „těžkých“ zločinů jako jsou vraždy a krádeže. Tito lidé však v očích Ježíše žádnými křesťany nejsou a po jejich smrti se k nim Ježíš nebude znát, což je opět popsáno v Bibli. Pokud například sám sebe označím za lékaře a budu dostatečně přesvědčivý, tak mi to může hodně lidí uvěřit. Někteří lidé však můžou díky mému neodbornému léčení zemřít. Jejich příbuzní pak budou nenávidět všechny lékaře, jelikož netuší, že jsem falešný lékař. Stejné je to, i pokud se někdo označuje za křesťana.
Člověk tedy může říct: Dobře, mohl bych tedy asi přijmout Ježíše. Můžu však pít alkohol? Můžu kouřit? Musím chodit do kostela? Musím se modlit? Musím… Nic nemusíte! Po přijetí Ježíše s námi Bůh jedná. Osobně můžu říct, že skutečně dojde k vnitřní změně. Bůh nám sám většinu věcí vyjasní. Pokud se dopustím nějakého špatného činu, tak to sám skutečně cítím ve svém srdci. Nesnažím se to omlouvat, jelikož vím, že to špatnost byla. Ono „vím“ ovlivňuje právě Bůh.
V lidských náboženstvích je člověk pouze součástí přírody nebo je přírodou ovládán. V Bibli však naprosto jasně stojí, že pánem přírody a Země je člověk. Může dělat co se mu zlíbí, a to jak dobré věci, tak zlé. Bozi vymyšlení lidmi mají také určité pole působnosti. Biblický Bůh je však naprosto vševidoucí a všemohoucí. Vše však stvořil s určitými pravidly, které sám neporušuje. Lidé pak velice těžko chápou, proč je na světě zlo. Kdyby tento Bůh byl vymyšlen lidmi, tak by těžko mohlo existovat zlo.
Poslední bod poté je, že nikdo zatím nedokázal, že by se historické události popisované v Bibli nestaly. Naopak mnozí zapálení ateisté se stali věřícími, když se snažili Bibli a její historické události popřít vědeckými důkazy.
Tento článek je součástí seriálu "Křesťanství a víra" vycházejícího na tomto blogu v tomto pořadí: 1. Existuje Bůh? 2. Kdo je Bůh? 3. Proč je na světě tolik zla? 4. Proč číst Bibli? 5. Je křesťanství jedinečné náboženství? 6. Po fyzické smrti – nebe nebo peklo? 7. Jak se můžete stát křesťanem? Evangelium 8. Má smysl v 21. století chodit do církve? 9. Kdo je a kdo není křesťan? 10. Křesťané na ledu 11. Historie "církve" a křesťanství 12. Reformace církve 13. "Divoký" rozvod státu a církve 14. Jak jsem se stal křesťanem?
Další seriály na tomto blogu:
Evoluce nebo stvoření
Čeští páni
