Antisemitismus, anebo mravní vykleštěnost?

„Bez rozhodnutí západních spojenců by Československo nevzniklo. Nebylo by to ale pro svět nakonec lepší? …Vinou versailleského systému tu máme militantní stát, který ani za dvacet let své existence nedokázal najít modus vivendi se svými sousedy, nerespektuje mezinárodní právo a diskriminuje své nečeské obyvatele. Ano, stal se relativně bezpečným útočištěm pro kdysi pronásledované Čechy a Slováky. Ale za jakou cenu?“

Kdo pronesl tento výrok v roce 1938? Konrad Henlein? Nebo snad jeho šéf, samotný Adolf? Či nějaký britský stoupenec politiky appeasementu, kupříkladu lord Halifax, který si ušlechtile přál pouze mír a upřímně se hnusil války? 

Nevím, možná to tak řekli, možná ne doslova; určitě však podobné myšlenky z jejich úst tehdy zaznívaly. V roce 1938 totiž Československo bylo zdrojem napětí ve střední Evropě, jež hrozilo vyústit ve válku, a tudíž otázka byla nasnadě – alespoň pro některé: nebylo by přeci jen bývalo lepší, kdyby žádné Československo v roce 1918 nevzniklo? 

Dobrá otázka… 

Přiznám se, že onen první odstavec jsem opsal; v originálu zněl takto: 

„…bez československých zbraní by Izrael nevznikl. Nebylo by to ale pro svět nakonec lepší?

…Vinou českých zbraní tu máme militantní stát, který ani za šedesát let své existence nedokázal najít modus vivendi se svými sousedy, nerespektuje mezinárodní právo a diskriminuje své nežidovské obyvatele. Ano, stal se relativně bezpečným útočištěm pro kdysi pronásledované Židy. Ale za jakou cenu?“ 

Tato slova napsal Petr Zídek, redaktor přílohy Orientace Lidových novin, ve svém článku „Proč pomáhat Izraelcům“ v LN 10. května. 

Vzápětí byl mnohými obviněn z antisemitismu. 

Je Petr Zídek antisemitou? 

Nevím. Vím však, že je mravním eunuchem. Antisemitou být může i nemusí; z onoho textu nelze jednoznačně vyvozovat, že by antisemitou byl. Totiž pro mnohé z Nové levice se nenávist vůči Izraeli – a Americe, a Vatikánu, a Západní civilizaci obecně – stala článkem víry. 

Nová levice je relativistická, egalitářská, miluje multikulturalismus a nenávidí vlastní civilizaci a její dějiny. Především však nenávidí jakékoli soudy o objektivní spravedlnosti – o tom, že něco je správné a dobré a pravdivé objektivně a absolutně – a že je to nějakým způsobem obsaženo v západní civilizací a vlastně ní ztělesněno. 

Nová levice slepě věří, že rozumem nelze poznat pravdu, že všechny nároky na pravdu jsou prý jen konvenční mýty a osobní mínění. Věří, že židovsko-křesťanské mravní ideály jsou zlé a represivní. A konečně věří, že koncept univerzálních lidských práv je jen kulturním imperialismem arogantního Západu. Tato pozice se označuje jako postmodernistická; je relativistická pokud jde o poznání pravdy, nihilistická pokud jde o mravní hodnoty a zdánlivě rovnostářská pokud jde o jednotlivé civilizace, ve skutečnosti však nenávidí tu západní. V době studené války tito lidé otevřeně sympatizovali s každým komunistickým a protizápadním hnutí ve třetím světě. Nyní se jejich nenávist soustřeďuje především vůči Americe, Izraeli a Katolické církvi. 

Proč? 

Protože USA, Izrael i Katolická církev dávají asertivně najevo, že samy sebe považují za legitimní a své koncepce spravedlnosti za pravdivé. Proto taky budí takový skandál v postmoderní západní evropské společnosti: jen si představte tu drzost a pošetilost myslet si, že vlastní režim je vlastně legitimní, že vlastní víra je vlastně objektivně a univerzálně pravdivá! 

Ne, z daného Zídkova textu nelze dovodit, že je nutně antisemitou. Možná ním je, ale z toho textu to neplyne. Plyne z něho však, že nenávidí Izrael, a to fest. A taky, jak jsem již předeslal, že je mravním eunuchem. 

Nerozlišuje totiž mezi bránícím se napadeným a prvotním agresorem, mezi útočníkem a obětí, a z útoku má tendenci vinit oběť. Znáte to, jako při znásilnění: „…neměla přece tou krátkou sukní tolik provokovat, může si za to sama!“ 

Nerozlišuje mezi prvotním smrtícím útokem a zabíjením v sebeobraně. Z relativistických předpokladů mu vyplývá, že jediným kritériem spravedlnosti je „body-count“, počet mrtvých. Je za posledních 60 let více mrtvých na straně Izraelců, anebo Arabů? Arabů. Tudíž Izrael je vinen, jest zlem a vůbec, neměl nikdy vzniknout! 

Jak prosté, jak jednoduché. A jak primitivní! 

Terorista míří na mé dítě a chce ho zastřelit. Já chci ochránit své dítě. Terorista drží před sebou jako živý štít své vlastní dítě. Já chci své dítě před střílejícím teroristou ochránit. Proto na něj taky střílím. Zastřelím jej, ale bohužel i jeho dítě, kterým se on sám kryl. Na mé straně je 0 mrtvých, na jeho straně jsou 2 mrtví, včetně dítěte. „Body-count je jasný: 2:0 v jeho neprospěch. Co z toho plyne? Jsem vinen, jsem zlo, neměl jsem já a ani moje dítě nikdy existovat, byl by klid, nebyli by žádní mrtví. Za to, že jsou mrtví, můžu já a má existence (a mého dítěte). A to, že jsem střílel, že jsem se bránil. 

V roce 1948 byl Izrael napaden. Bránil se a zvítězil. V roce 1956 mu hrozil otevřený egyptský útok; Izrael preventivně udeřil a koupil si bezpečnost na 11 let. V roce 1967 egyptský diktátor Gámal Abdul-Násir vyhodil mírové jednotky OSN ze Sinaje, začal blokovat izraelské červenomořské pobřeží (což je již akt války), v koordinaci se Sýrií a Jordánskem připravoval definitivní zničení Izraele, po němž, jeho, slovy, „…přeživší Židé navždy opustí Palestinu na palubě jediné lodi; a možná ani té lodi nebude zapotřebí.“ Izrael preventivně porazil armády, které se již chystaly na jeho zničení. V roce 1973 byl Izrael napaden Egyptem a Sýrií a opět se ubránil, byť o chlup. Poté, co Palestinci byli vyhnáni z Jordánska v roce 1970, usídlili se v jižním Libanonu, odkud neustále a opakovaně útočili na severní Izrael. Izrael intervenoval v Libanonu v letech 1978 a 1982. V roce 1991 Saddám Husajn odpaloval na Izrael rakety Scud. Izrael nereagoval. V roce 2006 opět intervenoval v jižním Libanonu, odkud na něj útočil Hizballáh. Předtím se Izrael stáhl z pásma Gazy. Provedl tam etnickou čistku, „vyčistil“ pásmo Gazy od Židů. Celé území dostali Palestinci a na co je používají? Ano, na raketové útoky proti Izraeli… 

Ta zásadní, klíčová otázka v roce 1948 - a vlastně až dodnes od roku 1948, tedy celých šedesát let – zní: má Izrael právo na existenci? Má vůbec právo na existenci? Na existenci ve vůbec nějakých hranicích… Po celou tu dobu šedesáti let rozhodující složky mezi Palestinci říkali a říkají: „Ne, nemá. Nemá žádné právo na existenci. V žádných hranicích.“ 

Izrael však nechtěl chcípnout, nechtěl jít jako tele na porážku a tak se bránil. Sketa jedna, taková drzost, bránit se, když je napaden! 

Tak asi nějak uvažuje Petr Zídek. Izrael se brání proti útokům na jeho zničení, čímž zabíjí lidi, působí problémy a na Blízkém východě dochází k válkám. Neměl tudíž nikdy vzniknout. Byl by klid. Zřejmě klid na práci… 

Fajn, ale proč ten samý princip Zídek neaplikuje i na jiné země a národy? Führer mohl klidně tvrdit, že zdrojem všech problémů ve střední Evropě byl vznik Československa a Polska v roce 1918! Kdyby tyto dvě země nebyly vznikly – kdyby Československo bylo součástí Rakouska, jež by Führer spolknul v klidu, mírově, jak jinak, Anschlussem; a kdyby Polsko bylo rozděleno mezi Německo, Rakousko a Rusko, jak bylo po více než století před rokem 1918, k žádnému napětí, k žádným konfliktům ve střední Evropě v letech 1938-39 by nedošlo - a nedošlo by ani k té strašné, destruktivní Druhé světové válce!!! Za všechno, za válku, mohly tudíž Československo a Polsko! Kdyby ve střední Evropě neexistovaly, ale byly by součástí Velkoněmecké říše, byl by klid a byl by mír. A Češi a Poláci by v poklidu žili ve státě s německou většinou tak jako celá staletí předtím. (Zídek: „…Židé by v poklidu žili ve státě s islámskou většinou tak jako celá staletí předtím.“). 

Jo, to by zřejmě řekl Führer! A Stalin by mu určitě přitakal: Poláci, ti Laši, to je verbež! Sabaki! V roce 1795 jsme tento neuralgický bod střední Evropy ve spolupráci s Prusy a Austriaky vyřešili, ale ta polská sebranka proti nám bojovala s Napoleonem, pak v povstání 1830-31, pak v povstání 1863, pak ten pizděs Pilsudski za Velké války na straně Rakouska – vidíte, jsou to potížisté a trablměkři střední Evropy, nikdy nedají pokoj! Pak nastala tragédie, jež předznamenala tragédie další: v roce 1918 vzniklo Polsko, nepřirozená to lašská entita, jež ve střední Evropě neměla co pohledávat. Chuj s nimi, nemusely být konflikty… No, nevidíte, že jsem pak nastalou situaci musel v roce 1939 s Führerem řešit? Za Katyň si mohou Laši sami. Kdyby v roce 1918 nevznikl Polský stát, nebyla by v roce 1940 Katyň. 

A Zídek by na to nejspíš obdivně řekl: Führerova a Stalinova logika je vskutku neúprosná - nevzniklo-li by v roce 1918 Polsko, nebyla by v roce 1939 Druhá světová válka a v roce 1940 by nebyla ani žádná Katyň. A pak by v letech 1942-45 nebyl ani žádný Holocaust… A pak by ani nevznikl stát Izrael. A nevznikl-li by v roce 1948 Izrael, nebyly by izraelsko-arabské války. A bylo by to pro svět nakonec lepší. Vidíte, za všechno může vznik Polska a Československa v roce 1918! 

Ne, Zídek není antisemita. Je to jen mravní eunuch.