Jeden by řekl, že dnes se už takové věci nedějí. Konkurence je přece veliká, dobrý obchodník si TOHLE dovolit nemůže. Zkazilo by mu to přece pověst. A ejhle… Ono se to děje stále.
Vidina peněz je zřejmě stejně děsivě lákavá jako v dobách minulých a někteří prodávající jsou stejně zaprodaní a hamižní jako dřív. Osobně by mě hanba fackovala prodat cokoliv jako první jakost, když o tom nejsem přesvědčená, nebo dokonce vím na sto procent, že tomu tak není. Poctivě upozorním na skryté závady a procházející trvanlivost a samozřejmě moje cena jde díky tomu přiměřeně dolů. Stejný přístup bych očekávala i od druhých. Jsem naivní?
Několikrát jsem objednávala potraviny z jistého nejmenovaného velkého obchodního řetězce, dovoz až do domu. Vždy jsem byla s kvalitou i jednáním spokojená, stejně jako moje kamarádky, kterým jsem tuto službu doporučila a stejně jako jiná známá, která ji zase doporučila před lety mně. A takhle to podle mého funguje, tak se dělá dobré jméno.
A teď si představte malinkatý krámek v malinkaté vesničce. Řeznictví a uzenářství. Člověk by si myslel, že tím spíš si bude pan majitel zakládat na dobrém jméně, když ho tam každý zná. Ale to zřejmě není pravda – jak jinak si vysvětlit, že je tento obchodník schopen prodat zabijačkové výrobky několik dnů staré za čerstvé a ještě se na vás mile usmívat? Můj úsměv mi ztuhnul na rtech o dva dny později, kdy jsem po otevření lednice ucítila nelichotivý odér.
Asi bude něco shnilého v cechu podnikatelském... Nebo v mojí lednici.
