„Ty vole, už jsi to slyšel?“
„Co jako, vole?“
„Že budeme mít 4 měsíce prázdnin, vole.“
„Hovno, vole, kecáš…“
No dobře, cizí hovory se poslouchat nemají. Jenže tito dva volové… no vlastně ne… tito dva hoši ve věku, kdy se sedává na základní škole ve třídě před katedrou, se prostě přeslechnout nedali. Napřed jsem přemýšlela, jestli si nezapomněli špunty v uších, což by vysvětlovalo jejich nedoslýchavost. Ale k čemu by jim byly špunty do uší? Ledaže by měli se mnou stejného souseda, o jehož časně ranním odchodu do zaměstnání nutně musí vědět celý dům, by ho ti obyvatelé, kterým je dopřáno ještě si chrupčit v posteli, zaručeně nepřeslechli a politovali ho, jakže chudák musí brzy do práce. Pak jsem ale pochopila, že výše zmínění pánové na sebe pokřikují pravděpodobně cíleně, a když se jim podaří vzbudit pozornost u kolemjdoucích, je to pro ně jakási satisfakce. Možná i proto za každou větou užívají slovo „vole“. Ale mohlo by být hůř! Umím si představit i jiné personifikace! Každopádně základ jejich hovoru byl založen na informaci, která zahýbala i mnou samotnou, přestože to nevidím jako tak úžasný plusový potenciál, jako naše děti. Tak za prvé se nejedná o čtyřech celých prázdninových měsících, což ovšem kvituji jako chybu. Ale k tomu dojdeme. V podstatě jde o to, že by děti mohly mít letní prázdniny rozdělené v měsících červnu, červenci, srpnu a září tak, že by čtrnáct dní chodily do školy, čtrnáct dní se učily, dalších čtrnáct dní škola, pak zase volno a tak pořád dokola. No umíte si představit ten nepředstavitelný chaos? Zkuste dát děti do latě po čtrnáctidenním volnu, než se vám to podaří, bude tady další volno. A naše dětičky budou mít okna jak vymalovaná. Když jsem takto reagovala v jedné diskusi, napadnul mě mladý možná vysokoškolák, ať laskavě nesrovnávám všechny děti se svými. Nesrovnávám. Neobhajuji ani děti cizí, ani svoje, ani dokonce kantory, mezi něž bohužel nepatřím. Jen bych si přála, aby naše budoucnost byla na úrovni vzdělání nadprůměrná, což by se s tímto způsobem letních prázdnin patrně nemohlo podařit. A jsme u toho, že lepší variantu než klouzavé prázdniny bych osobně viděla celé čtyři měsíce volna. Ano, je to hodně dlouhá doba, je to třetina z celého roku. Ale je to menší zlo než prázdniny střídané vyučováním. A v případě, že by se zrušila veškerá volna v průběhu roku – jarní prázdniny, podzimní prázdniny, všechna ředitelská volna, olympiády, sportovní utkání i návštěvy kin, a zůstaly by jen Vánoce a volno v tuto dobu – lze o tom reálně uvažovat. Na kteroužto úvahu se mne ovšem nikdo neptá, že? Co mne na celé situaci však zaráží úplně nejvíc, je ten fakt, že s návrhem letních prázdnin rozdělených do čtyř měsíců přichází Asociace cestovních kanceláří ČR a Ministerstvo školství se proti tomu musí bránit! Asi nová doba, host vyhazuje číšníka…
