Depka z napůl rozmixovaných jater

Být emancipovaná žena nebyl nikdy můj sen, nicméně jsem se k tomuto vzoru pomalu díky nejrůznějším životním peripetiím vcelku zdárně dopracovala. Jsem soběstačná, samostatná, schopná života singl.

Uznávám a užívám si výhody tohoto života, nicméně vnímám i jisté zápory. Zejména v začátcích vztahů jsou veškerá pozitiva zřetelná.

Jedná se o dobu, kdy se nám líbí vše, co druhá polovička udělá, a pokud se nám něco z toho nelíbí, jsme schopni to ignorovat, zatloukat, nevidět, neslyšet. Krásná to doba, ovšem ctí pravidla, že všeho do času. Pak nám zčistajasna začne vadit zvednuté prkénko na záchodě, neumyté nádobí, drobinky na zemi, nevyvenčený pes, použitý ručník v koupelně a spousta dalších drobností. Náš kyslík nutný pro dýchání se začíná spotřebovávat na neúnosnou mez.

Co teď? Nemáme-li děti, pak většinou jeden nebo druhý udělá radikální řez. Ten ovšem bolí oba dva a značí, že prohráli oba dva. Jeden ještě miluje a druhý už ne. Posun ve vztahu není možný, jedině krok zpět. A nový pokus s někým jiným. Nebo život singl.

Ten má svoje výhody. Nikdo vás neomezuje, nikdo nebrání v rozletu uměleckého směru, nikdo nebrzdí váš růst. Jste s tím, s kým chcete být a kdy chcete být. Jste pánem svého času, svých rozhodnutí, svých činů. Jdete do divadla s člověkem, se kterým zrovna chcete to které představení prožít, na film se koukáte s jiným, kdo má stejný filmový vkus, milujete se s dalším, kdo vám nejvíc vyhovuje.

Ale taky: vaříte sami sobě, a neuslyšíte poděkování ani pochvalu. Sami se postaráte o zprovoznění zamrzlého auta a rozehřátí sama sebe po návratu z práce do vymrzlého bytu. Povídáte si s televizí a pohlazení od ní čekáte leda marně. Tulíte se s polštářem a nalháváte si, že je to fajn, když vám ho nikdo nebere.

A pak přijde zkrat. Prostě a jednoduše, aniž byste si to plánovali. Během mixování jater na knedlíčky do vývaru se vám poláme mixér. Napřed cítíte neskonalé nasrání, pak příval slz, který nelze zastavit. Kdyby tu byl, opravil by to. Ale není tady a já mám napůl rozmixovaná játra, ze kterých knedlíčky zřejmě neudělám, rozbitý mixér a depku. Depku jako hrom z osamění, přestože sama nikdy nejsem. No chápete to?

A jaké z toho plyne poučení, milé dámy? Vykašlete se na vaření táhlých vývarů a hýčkejte si svoje vlastní játra. Jsou pro vás důležitější než případná traumata z jater knedlíčkových, či z litrů vypitého alkoholu.