Blbci 2 + 1 zdarma

Kráčím si to po Brně a přemýšlím, kam ještě musím zajít a co kde musím vyřídit. Je příjemný slunečný podzimní den. Už jsem z paměti vytěsnila dva ne zrovna pozitivní zážitky s parkováním auta, kdy hlava nebere, proč na řádně vyznačených, listím ani sněhem nezapadaných a dostatečně velkých parkovacích boxech jedno auto zabírá dvě parkovací místa. A ostatní řidiči pak krouží bezradně kolem. Nebudu si kazit náladu, no ne?

Zajedu šalinou na domluvenou schůzku. Paní na mě nevěřícně kouká… Zapomněla, co jsme si domluvily… Nevadí… Tak třeba příště. Po cestě zpátky se stavím ve své oblíbené lékárně. Z kabelky vyndám recept a koukám, jak vedou řady na volný prodej a výdej na recept. Zeptám se, ano tento pán čeká na volný prodej, stavím se ne za něj, ale vedle, a ejhle, vedle stojící žena se do mě pustí div ne hlava nehlava. Ať prý nepředbíhám, že ona tam byla dřív. Upozorním ji, že ona stojí na volný prodej a já na recept, ale to prý není pravda, ona taky stojí na recept. Nechci se hádat, usměji se na ni, řeknu jí, že já nechci předbíhat a vůbec nespěchám, a nechám ji vykřikovat její myšlenky do prostoru. Pobavila nejen mě, i vedle stojící pán se směje a mrká na mě. Ukřičená paní se dostává na řadu a teprve pak dlouho loví ve své tašce recept od lékaře. Vyjdu na ulici a zhluboka se nadechnu. Je přece krásně… Že bych zašla do obchodu pojmenovaného Zlevněnka? Tato myšlenka mě opouští sotva tam vkročím. Obchod je malý, narvaný nakupujícími, nedá se tam hnout. Přitiskne se ke mně jakýsi muž, cizí nejen mně, ale zjevně také cizí národnosti. Začne mi zpívat. Ano, potichu mi zpívá a dívá se mi přitom do očí. Blázen. Pevně doufám, že neškodný. Prodírám se ven a nemám ani pomyšlení na nakupování zboží s procházející dobou trvanlivosti. To si radši skočím do Billy. Billa byl skvělý nápad. Taky tam sice bylo hodně lidí, ale měla jsem pocit čistého obchodu, přehledného sortimentu, příjemného personálu, inteligentních zákazníků a čerstvého zboží. Než jsem doma vybalila maso, které prošlo už včera.