Úskalí moderní komunikace

S mým přítelem momentálně komunikujeme přes skype. Můj přítel je totiž momentálně v zahraničí a můj přítel je taky ten, co přesně ví, že se stávám velmi nervózní v okamžiku, kdy  nevím co s rukama.

Mým jediným štěstím bylo, že pár dnů po našem prvním dálkovém spojení, přišel na to, že pokud si vypneme kameru, dostaneme vzájemně odpověď na otázku ihned po vyřčení a ne tři vteřiny poté. Celá komunikace  najednou nabírala jakýsi smysl. Štěstím to pro mě bylo proto, že jsem najednou mohla provádět tisíce jiných aktivit a zároveň se s ním bavit. Dříve to nešlo, poněvadž trpěl utkvělou představou, že ho nevnímám. Pro mě nepochopitelná věc, jelikož se až příliš často ozval úporný výkřik volání o pomoc, který střídavě vydával on a střídavě počítač, smíšený se zvukem, který nápadně připomínal výbuch bomby. Když jsem se pokoušela upozornit na onen jev nenapadnou otázkou, jestli náhodou nemám něco s ušima, odpověď nepřišla. Zvuky ustaly a vzápětí se  přítel ukázal v záběru vyzbrojen sluchátky na uši, které svou velikostí připomínaly spíše klapky. Prý, aby mně lépe slyšel, neboť zrovna ,,blbne signál“.

Naučila jsem se ho tedy stoprocentně vnímat a zároveň jsem vyřešila svůj ruční problém. Koupila jsem si v obchodě s trefným názvem ,,Handmadeidy“ sadu korálku, perliček a drátku. Nyní dávám průběh své fantazii a zkouším vytvořit něco krásného (?). Člověk ale nesmí zapomínat na to, že i když na něj není vidět, ten zvuk pořád jaksi funguje. Myslela jsem si totiž, já bláhová, že ruční práce tohoto typu jsou vysoce uklidňující a že tedy plejáda nadávek, kterou jsem pravidelně přítele častovala u lakování nehtů ( tuto činnost jsem zkoušela nejprve), nebude až tak nutná. Jindy jsem si zase zkoušela číst, ale jednak se vnímavost snížila na padesát procent a jednak nepřeslechl listování stránek. O cvakání klávesnice už nemluvím vůbec ( teď si uvědomuji, že to byl ten neznámý zvuk, co byl tím intenzivnější, čím víc se blížil výbuch).

A tak mým jediným štěstím zůstává, že bude pryč jen dva měsíce a ten jeden už máme za sebou. Pak už tě budu opravdu vnímat na těch sto procent. Tady ti to slibuji.