ony i ženy mají svoje mušky

moje rada je jen: Naučte se mít ráda ty jeho mušky a čeká vás možná hezký život ve dvou........nebo s tím bojujte a "vylepšujte" ho a máte "svůj boj" taky na celý život.

Život bez mušek je nuda.....a život s mucholapkou dokonce nesnesitelný

Tak tento "syndrom" mi byl náležitě vysvětlen :-)

Re: Tak tento

Prý: Muži byli odjakživa lovci a ženy sběrači. Takže my, muži, máme zrak stvořený k tomu, abychom zahlédli sebemenší pohyb (kořist), kdežto ženy umí spatřit i drobné, nehybné předměty - plody v hustém křoví. Joo, až se ty věci v lednici budou hýbat, najdu je tam.

Na tohle geniální vysvětlení mám (zajisté neméně geniální :-) odpověď:

"Miláčku, až se ty věci v lednici budou hýbat, bude něco FAKT špatně!" :-)

Tak na mytí

začátky bydlení ve dvou jsou sranda. Myčku jsme kupovali (respektive já, jako dar) hnedka po asi 2 měsících. Nejdříve lednice, pračka, vysavač, mikr. trouba. Ostatní hledaní asi záleží na daném člověku. Nechápu proč bych měl hledat vlastní trenky, či košili, taky máme jenom pár kusů nábytku neb do paneláku se toho moc nevejde, takže když na oblečení máme jednu skříň a jednu komodu, tak snad nejsem slepej, abych našel svoje věci. Ale jak jsem psal, asi záleží na lidech. Taky nemám ve zvyku pohazovat špinavé prádlo po bytě, potřebu vykonávám vždy v sedě (i když se trefíte, tekutina narážející na hladinu vody se stejně rozstříkne všude okolo, takže to tam pak smrdí jak na veřejném wc) nádobí po jídle dám do myčky apod. Takže osobně nechápu jak si různá pohlaví stěžují na prkotiny, stačí používat mozek, vytvořit si zvyk a soužití je bezproblémové již několik let a nikoho to neomezuje. Ono žít ve vztahu není to samé jako být sám a to si většina lidí neuvědomí. Párům zdar.

Mě i po

dvaceti letech naprosto fascinuje manžel,který kouká do lednice a ptá se kde máme máslo,případně do skříně a ptá se kde má košili.Jenom čekám kdy se zeptá kolik těch dětí vlastně máme

Re: Mě i po

no jestli jste jako moje přítelkyně, která není schopna dávat věci v lednici na svoje místa tak se ani nedivím

a bude hůře

zvykejte si

kaczka.one@seznam.cz

Jde-li o syndrom "kde mám(e)", mohu vás ujistit, že to se nikdy nezmění. Ponožky, slipy, doklady, mobil... pak předměty v ledničce (kde je mléko?), dá se na a to zvyknout a smířit se s tím. Zatím mě ale stále ještě vytáčí typicky mužské požadavky na kooperaci při některých "mužských" úkonech v domácnosti, jako je výměna žárovky ("podrž mi to světlo, zůstaň tady, nepokládej ho nikam, ano, teď mi to podej - přece nebudu pořád slézat ze židle") a bez zajímavosti není ani mužský přístup k vrtání otvorů do zdi, to my potvrdilo několik přítelkyň; spočívá v nezbytné asistenci partnerky s puštěným vysavačem, kdy hubice musí být umístěna pod zamýšleným otvorem během celého procesu vrtání. A věšení garnýže, to je taky lahůdka. Sama jsem jich několik navrtala a pověsila... sama. Ptala jsem se drahého, proč takto činí. Že jak by se mu líbilo, kdybych na něj při vaření pokřikovala "podej mi sůl, přines mi hrnec" atd. Prý mě má rád kolem sebe, když něco dělá. Co naděláme.

Re: kaczka.one@seznam.cz

co se týká vysavače pod vrtanou dírou buďte ráda, že tam tu hubici držíte... zkuste ji tam jednou nedat a budete utírat prach i z nábytku ve vedlejším pokoji ;)

:-))

Moc hezké, bavilo Připomíná mi to totiž naše začátky spolubydlení