Výborné náměty jsou všude kolem nás. Stačí mít oči otevřené a uši napnuté… A samozřejmě odvahu je realizovat!
Zrovna včera jsem měla uši v dokonalé kondici. Vytírala jsem právě schody do sklepa, když v tom slyším úžasnou větu: „Několik hodin a bude po vás.“ Odhodila jsem hadr, otřela mokré ruce do vytahaného svetru, a jak cvičený ohař pádí pro střelenou kachnu, já běžela pro své informace.
„Vážně?! Několik hodin, to je příliš obecné. Nemohl byste to blíže specifikovat?“ vychrlila jsem na polekaného opraváře plynového kotle. „Jak přesně dlouho bych musela čekat – než bude po něm?“ ukázala jsem na partnera.
Civěl na mě dost nevěřícně (zrovna jako můj partner), na jazyku zřejmě dotaz: co tu ta „pani“ chce?, ale můj zjev sedřené bytné ho zřejmě přiměl zdvořile odpovědět: „Záleží na velikosti místnosti. Když necháte zavřené dveře, může se stát, že kyslík v místnosti brzy dojde a kotel nebude optimálně spalovat. Místo oxidu uhličitého bude vznikat oxid uhelnatý a ten je jedovatý.“
„Oxid uhelnatý,“ zářily mi oči, „kolik je ho potřeba na tuhle místnost, než bude definitivně po něm,“ ukazuji na partnerovu dílnu o objemu 50 m3 a hluboko v paměti vzpomínám na hodiny chemie. Možná jsem neměla pokukovat po Martinovi M., který mě pod lavicí hladil po koleně, a měla dávat větší pozor.
„Ne moc. Ale nebojte, naštěstí máte staré dveře, které hůře těsní, tak vám sem nějaký čerstvý vzduch bude proudit. Ale holt je potřeba občas vyvětrat.“
„Já se nebojím,“ ohradila jsem se, „takže bych musela dveře utěsnit mokrým hadrem, abych znemožnila přísun kyslíku? Stačilo by to?“
„Tak nějak,“ neochotně souhlasil opravář.
„Báječné!“
Odcházela jsem velmi spokojená, s námětem na parádní detektivku. V tom k mým uším dolehl opravářův rozechvělý hlas: „Bůh s vámi, to jsem se doteď mylně domníval, že jsem na tom doma zle.“
… a mě napadlo, má pravdu, takovou informaci by byla škoda zhmotnit pouze literárně.
