From NY with love IV Americký sen

Úsloví: Všechno má svou cenu, platí v NY dvojnásob. Kdo může, snaží se na NY přiživit. Kreativní jedinci, kterých je město plné mi připomínají mou dceru; v pěti zavřela do krabice včelu a se slovy: Makej! čekala na med.

Kdo má odvahu, vydělává na každém kroku. Třeba takové metro; namalují vám portrét, zazpívají, ale jen do té chvíle, co jste ochotni otevřít peněženku. Když jsem si spočítala, co si úspěšný zpěváček vydělá za jednu zastávku, litovala jsem, že nedám čistě jediný tón, protože s takovou bych si za den vydělala na boty od Manola Blahnika.

Ale protože si na ně raději ušetřím, spokojila jsem se v metru s rozmazaným selfíčkem v pozadí s domorodcem čistícím si nosní dutiny levým ukazovákem, namísto originálního portrétu od nadějného umělce, který svým neotřelým stylem silně dotahuje na Jacksona Pollocka.

Tak trošku předehra Guggenheimově muzeu, které jsme dnes navštívili. Nedělní návštěva bez front, pominuli zlatý záchod od Marizia Zattelana, na který se stála tak dlouhá fronta, jak kdyby ho každý návštěvník chtěl nejenom vyfotit, ale i použít. (Což je skutečně možné v rámci základního vstupného do muzea.)

A protože vážného umění jsme měli už dost, zašli jsme se povyrazit do Madam Tussauds. Ve hvězdách show byznysu se příliš nevyznám, ale podle výrazů v tvářích ostatních návštěvníků a vzrušeným citoslovcím, které vypouštěli, jsou zde skutečně celebrity. Osobně jsem se těšila na George Cloonyho, ale údajně odcestoval. Ano, i voskové figury cestují po světě. Prevít, taky si mohl svou cestu naplánovat až po mém odjezdu, když se za ním ženu přes půl zeměkoule! Tak jsem se spokojila s několika momentkami: na pracovním stole s Donaldem Trumpem, u nohou Billa Clintona, s Ricky Martinem na parketu a ve vášnivém objetí s Harissonem Fordem. Matku Terezu, Gandhiho a Papeže jsem dopřála svému partnerovi.

Oproti tomu velmi skličující byla návštěva pomníku Word Trade Center, který se právě připravoval na výročí 11. září. Z repráků v blízkosti dvou černých fontán zněl tlukot lidských srdcí a ozbrojení policisté v černých uniformách kolem pietního místa evokovali velký smuteční věnec.

Ale život jde dál a v lokalitě se úspěšně budují další mrakodrapy. Snad to bylo důvodem, že jsme navštívili Muzeum mrakodrapů, kde vedle snímků a nákresů výškových budov minulosti, jsou i mega stavby budoucnosti.

Zbytek dne jsme vychutnávali Soho, Broadway, parky a rušné ulice. NY má oproti jiným velkoměstům výhodu, že je velmi přehledný. I ten, kdo se ztratí v lese, ještě než najde první houbu, v NY o bludný kořen nezakopne.

Bohužel, to samé se nedá říct o NY metru, se kterým se teprve sžíváme. Nutno říct, že celkem úspěšně, oproti jiným, kteří zapomínají vystoupit, protože vesele chatují nebo v mobilní hře usilují o vyšší level. Je to tak, v metru jsme jediní exoti, kteří místo do mobilu, zírají na tabuli s přehledem stanic. Holt jsme z maloměsta a máme se ještě co učit!