From USA with love XVIII Tuba City

Když se podíváte na Američany, dojde vám, že USA je hodně o jídle. Pro řadu Američanů je jídlo národní sport. Prostě jí, a jsou v tom nejlepší. Samozřejmě to neplatí doslova, nicméně porce odpovídají tomu, jak snadno přiberete.

První noc mimo Phoenix jsme strávili v indiánské rezervaci Tuba City, kde si časně ráno dopřáváme snídani dinosauřích rozměrů. Nutno podotknout, že tak levně a zároveň skvostně, chutně a bohatě se nenajíte na žádném místě v Praze. Servírovaná porce pro jednoho standardně nakrmí celou naši čtyřčlennou rodinu včetně kocoura a bohatě zasytí až do oběda.

Po dinosauří snídani opět nasedáme do auta a vyrážíme na dinosauří stopy, kterých je v rezervaci Tuba City nespočet. Příjemné je, že se mezi stopami můžete volně pohybovat, válet, fotit a nikdo vás neomezuje. Komu by se snad otisků dinosauřích pařátů zdálo málo, může navštívit řadu dalších lokalit v okolí, nicméně nám to stačilo.

Další zastávkou na naší trase je Marble Canyon s krásným výhledem na zeleně zbarvené Little Colorado. Přes Marble Canyon se tyčí úchvatný ocelový Navaho Bridge, ze kterého lze pořídit nádherné fotky. Couráme po rozpáleném mostě a cvakáme spoušť, ale příliš se nezdržujeme a po dvaceti minutách vyrážíme na stěžejní program dnešního dne. 

North Rim, údajně pouze pro fajnšmekry. Od South Rim se liší především v tom, že není turisticky přehlcen a chcete-li si užít a vychutnat krásu Grand Canyonu v klidu, je to výborná volba.

Před týdnem v této oblasti hojně sněžilo a na horním okraji Rimu, cca 2500 m nad mořem stále leží vyšší vrstva sněhu. Okolní teplota se v době naší návštěvy pohybuje kolem 57 F a my poměrně rychle vyměňujeme letní šaty za zimní výbavu.

Sestup do Grand Canyonu jde i přes místy hojně blátivou stezku poměrně dobře. Rozhodně mnohem lépe než následný výstup nahoru. Místní nadšení sportovci běhají tuto šesti kilometrovou trasu na čas a klidně si ji dají dvakrát za sebou. Samotná trasa není při volném tempu pro zběhlého turistu nijak náročná (pokud neběžíte) a sestup s výstupem se dá zvládnout do tří hodin i s velkou svačinou. Převýšení je pouhých 500 metrů. Zhruba v polovině trasy, na vyhlídce Coconino, se naskytne nezapomenutelný výhled na zasněžený vrcholek hory Humpreys Peak, která je korunou výhledu Grand Canyonu.

Pestré barvy bohatě vybarvených skal poskytují možnost pro fantazii a při troše trpělivosti se během okamžiků mění v tváře Indiánů či roztodivné totemy. Za zmínku stojí i dotěrné veverky, které bez skrupulí bojují o obsah odložených baťůžků, přesně v těch místech, kde vstupujeme do červeně vylitého tunelu Supai, který v horkém slunci nádherně září. V této oblasti je již příjemné vedro a my odkládáme, co se dá. Jak stoupáme zpátky na horní okraj North Rimu, teplota klesá a studený vítr nás nutí opět nandat mikiny.

Toho dne již absolvujeme jen několik scénických výhledů a hurá odpočívat. Zítra nás čeká Zion.