Každá země má své: Maďarsko zubaře, Česko veterináře, Německo plastické chirurgy a Amerika právníky. Reklamy na jejich služby křičí na každém kroku. Nemají valnou úroveň, ale jsou všude kolem, takže ignorovat je, je zhola nemožné.
Amerika je země právníků. Absurdní upozornění jsou na většině předmětů denní potřeby (Neházej fén do napuštěné vany! Uvařená káva je horká!), poučné vývěsky na každém rohu (Těhotné, nepijte alkohol!, Po použití WC si umyjte ruce!). Častokrát jsem si vzpomněla na perlu české kinematografie – Obecnou školu; nikoho by ani nenapadlo olizovat namrzlé zábradlí, ale když se na to upozorní, proč to nevyzkoušet! (Hned mi "upadl" fén do vany, ale na neumytí rukou jsem koule neměla!)
Když jsme zastavili u prvního pointu v Death Valley, a vylezli z auta, teplota ukazovala 43°C. Mně došlo, že Amerika není jen země právníků a dietologů, ale i dermatologů. Neboť hned vedle nás zastavila kolona motorkářů v kožených kalhotách, bundách, tetované holky samozřejmě v kozačkách. Vůbec si nedovedu představit, jak mohli přežít sto metrový výstup na Zabriskie Point, když já bych se nejraději vysvlékla do naha a pokračovala v Evině rouše. Nutno podotknout, že v tomto bodě většina koženáčů odpadla a dále s námi nepokračovali (zřejmě pro akutní škvaření kůže).
Zabriskie Point, zrovna jako většina Death Valley mi přišla jako neosídlená planeta. Zajímavě tvarovaný reliéf krajiny, která však nemá jednoznačně definovaný charakter, což navozuje dojem, že jste každých 5 mil na jiné planetě. Jednou na zelené, pak na bílé, žluté, oranžové… Jednou je kopcovitá, pak pravidelně tvarovaná do homolí, na protilehlé straně cesty je naopak monotónní val, o pár mil dál pevný skalnatý útes, jinde zlaté písečné duny.
Ale důvod, proč sem většina návštěvníků váží cestu, je cedule s nápisem „Badwater Basin 282 stop pod mořem“. Tato oblast není nic jiného než pustá vyprahlá planina, kde nic neroste. Kde skutečně chcíp pes. A málem i já. Vyschlé hroudy země jsou obalené silnou vrstvou soli, která než cokoli jiného připomíná čerstvý sněhový poprašek. Nebýt 47°C, skutečně by mě zrak ošálil a já uvěřila, že se jedná o sníh. Snad proto tolik návštěvníků sůl líže anebo jenom proto, že je to poslední, na co se po zkolabování zmůžou.
47°C, to je přece vydařené počasí! Anebo taky ne! Mokrý kapesník na hlavě po vzoru pantáty z vejminku mi tělesnou teplotu příliš nesnížil. Asi jsem na to měla jít chytřeji, třeba jako skupinka japonských turistek, které si na hlavu nasadily pytlíky z mekáče a pak si poslepu vzájemně prsty dloubaly dírky. Celkem dobře se při tom bavily. Zrovna jako my.
Květen prostě není ideální počasí pro návštěvu této lokality. Průvodce doporučuje návštěvu v rozmezí února až poloviny dubna. Souhlasím, každý stupeň dolů je požehnáním. Možná se zde dá v únoru i přenocovat (je zde několik turistických osad), pro náročné klienty byly vybudovány i tenisové kurty a jiné rozmařilosti. Osobně si myslím, že by bylo praktičtější investovat prostředky do velké kryokomory. Byla bych první zájemce. Za jakoukoli cenu!
Jako jinde v Americe, i zde hodně fouká, ale vítr byl tentokrát spásou. Nicméně ani ten nestačil aktivovat naše záložní systémy a my se rozhodli část „méně atraktivních lokalit“ kvůli velkému vedru vzdát.
Možná příště, až bude chladněji… (tuto větu často neříkám!) I mé hodnocení Death Valley je trochu nekonzistentní, protože pravda je taková, že tu vlastně nic není, až na tu podivně krásnou krajinu. Takže pro někoho to může být naprostý propadák, i když s dovětkem: Byl jsem tu, na nejnižším místě Severní Ameriky. A i já tak nějak nevím, jestli to vaření krve v těle za tu hlášku „byla jsem tady“ stálo. Jedno je jisté, ještě bych se sem ráda vrátila, nejlépe v únoru, a prohlédla si Scottys Castle, který byl bohužel uzavřený, a možná otestovala místní tenisové kurty, třeba po vzoru japonských turistek, s papírovým pytlíkem na hlavě. Protože jediné, co skutečně stojí za lítost, je co člověk propásl.
Takže zase někdy, teď už se ale těším do LV. Mimochodem, ve Phoenixu jsem našla pět centů, tak doufám, že je v kasinu rozmnožím. Dost možná mi je někdo počural pro štěstí.
