Nocování v horách má nevýhodu, že je teplomilnému člověku zima. Obvykle stačí teplá peřina. Tu však v motelu nenajdete. V šuplíku je maximálně výtisk Bible. Papír sice dobře hřeje, ale než znesvětit písmo svaté, to radši chcípnu!
Nakonec jsem se musela spokojit s párem pletených ponožek a ručníky. I tak noc za moc nestála (teplota oscilovala kolem nuly, pode dveřmi fičelo, déšť nám bubnoval na zápraží) a já jsem byla ráda, že nás dnes čeká poslední ze studenějších lokalit, Bryce Canyon a budu mít „zmrzlé“ definitivně za sebou.
O co jsou noci studenější, o to jsou dny krásnější; to bylo první, co mě napadlo, když jsme vjeli do Národního parku Bryce Canyon a slunce se opřelo do desetitisíců červenooranžových sloupů, které vyplňují kaňon o rozloze Prahy. Bylo to jako dívat se na moře různě vzrostlých krápníků – ne v setmělé jeskyni, kde baterka průvodce skromně osvětluje vybraný unikát, ale za jasného dne, kde pod palbou obřího reflektoru Slunce jsou hvězdou představení všechny do jednoho. Ano, Bryce Canyon není nic jiného než jedno velké jeviště přeplněné hollywoodskými hvězdami. (A to se vším všudy, i ony se mohou z minuty na minutu ze svého výsluní zřítit a přeměnit v prach.)
Dívat se shora, je božské, ale sejít po udusané červené cestičce do nitra kaňonu a stát se součástí přírodní scény je nezapomenutelné. Je to jako projít časem. Neúprosná eroze až příliš rychle pozměňuje podobu pískovcových sousoší a ta jsou rok co rok jiná. Některé jsou těsně před stádiem oranžového prachu, po jiných již zbyly malé hromádky. Ovšem velké útvary před sebou mají ještě padesát tisíc let, takže nemusíte s návštěvou až tak spěchat. Klidně ji můžete odložit do dalšího života, ale byla by to škoda, podle mého názoru, patří tento kaňon k těm nejkrásnějším. Další horký kandidát na krále kaňonů. (A to nejenom proto, že obsahuje nádhernou přírodní sochu královny Viktorie i s celým zámeckým ansámblem.)
Další výhodou je možnost kempování a cyklistiky. V jiném kaňonu jsem nezaznamenala tak perfektně upravené cyklistické trasy. Skoro mě mrzelo, že sebou nemám kolo. Nebo aspoň koloběžku. Terén je skutečně bezvadný.
Ale protože nic není jen růžové, i nad Bryce Canyonem se přehnala pořádná bouřka. Což bylo tak trochu dobře, protože jinak bych z tak krásného místa hned tak neodjela. Bouřky jsou v těchto oblastech oblíbenou zábavou pro lovce blesků. Všimla jsem si několika nadšenců v holinách a pláštěnkách, kteří si bouřku zaznamenávali… celkem neškodná zábava, pokud do nich neuhodí. Ačkoli jsme v Americe, možná jen uzavřeli výhodnou pojistku, a teď čekají, kdy už konečně… a ten záznam jednoduše potřebují kvůli byrokracii.
Hned v těsné blízkosti Bryce Canyonu je další skvost: Red Canyon Forrest. Označila bych ho za červenou miniaturu Bryce Canyonu. Určitě stojí za krátkou zastávku, už kvůli té extrémně červené barvě.
Takže až na to zmrzlé ráno to byl nádherný den. Ale zítra si spravím chuť. Čeká mě Death Valley? Víte snad o místě, kde je tepleji?!
