From USA with love III Lake Powell, Antelope Canyon a Horseshoe Bend

Červená je ryze mužská barva. Barva dravosti. Říkejme jí Donald. Bílá naopak typicky ženská, barva klidu. Zástupce: Hillary. Červená kontra bílá, stojí proti sobě. V národních parcích jihozápadu se však snoubí v naprosté harmonii.

Harmonie, to je přesně to, co mají všechna místa, která jsem navštívila, společné. Po včerejším Grand Canyonu jsem v itineráři odškrtla kolonky Lake Powell, Antelope Canyon a Horseshoe Bend. Původně jsem chtěla začít srovnávat, ale teď je mi jasné, že se to nedá. Každé místo je jedinečné, nabité osobitým kouzlem, které v momentě kontaktu oslní a přebije veškeré pochyby o pravdivosti rčení „láska nezná hranic“ – každou z lokalit si zamilujete a navždy otisknete do paměti (alespoň do příchodu demence).

Grand Canyon je obrovský, hranice jsou téměř v nedohlednu a na mě působil trochu nekontaktně. To co je na něm nejkrásnější, se jednoduše nedalo ohmatat a spokojit se s instantním červeným pískovcem vysypaným na turistických odpočívadlech bylo pro mě málo. Dívat se mi nestačí. Jsem neposlušná holka a ráda si sáhnu. Ale tentokrát jsem se raději držela zkrátka; neposlušných holek tu přede mnou bylo několik – zbyly po nich rozvěšené letáčky s nápisem Missing – naposledy spatřena v Grand Canyonu.

Lake Powel je přehrada na řece Colorado, po které výletní loď proplouvá strukturou velmi rozmanitých kaňonů. Člověk má možnost popustit uzdu své fantazii a v reliéfu pískovcových soutěsek si představovat ptáky, zvířata, tváře lidí. V jedné jsem viděla George Clooneyho v plavkách. Komu je to málo, může si zapůjčit kajak a napráskat momentky s odrazem vodní hladiny. Lake Powel bych jedním slovem vystihla jako kontaktní. Jediné mínus je půlhodinová přednáška před počátkem plavby, co vše se nesmí, tzv. „právní krytí“, informující o úskalích pobytu na lodi.(Soudě podle nesmyslných právních pokynů, jsou v této oblasti právníci přemnoženi a nevede to k ničemu dobrému. Možná bychom u nás měli zrušit jejich celoroční hájení a zavést pravidelné podzimní leče, abychom přirozeně snížili jejich stavy, jinak dopadneme stejně.)

Antelope Canyon je hra světel, barev, boj nadšených fotografů o nejúchvatnější snímek. Načervenalý pískovec a trocha slunečního svitu dokáží za pomoci zkušeného fotografa vytvořit barevné přeludy, které není lidské oko schopno postřehnout. I těm amatérským fotografům s mobilem v ruce Indián poradí, jak správně foťák nastavit, aby vznikly nezapomenutelné obrázky. (Aby ne, hodinová prohlídka 48 dolarů.) Mám dojem, že ten snímek z Antelope Canyonu, který vydělal 1,6 mil. dolarů, ve skutečnosti nenafotil nikdo jiný než pravý Indián. Dvěma slovy: ráj fotografů.

Horseshoe Bend je arizonská verze Smetanovy vyhlídky na Vltavu. Má dokonalý tvar podkovy, kterou ohraničuje tmavě červený masiv. Barva řeky Colorado je temně zelená a téměř každý návštěvník ji chce zachytit s kompletním ohybem, i s rizikem, že do ní možná zahučí. Musím se zeptat: Má dokonalá fotka cenu života? Pro někoho určitě. (… počkejte, až uvidíte můj snímek!)  

Ano, v přírodě se červená s bílou neperou. Stojí vedle sebe, prolínají se a zdůrazňují krásu té druhé. Kéž by i v životě tato rovnováha fungovala a muži stáli ženám po boku zrovna jako političtí rivalové při sobě. Ale nejspíš by to byla nuda. Všichni máme soupeření v krvi, a proto s napětím sledujeme, kdo usedne „na trůn“ ovládající západní velmoc. Musím přiznat, že jako zástupkyně rodu bílé barvy, fandím Hillary. Právě proto, že je dravá holka!  

Konec sluníčkaření. I já toužím trochu po změně, zítra si dopřeji něco divokého, čeká mě Sunset Crater a Meteor Crater. Který je lepší, dám určitě vědět, pokud do některého nespadnu.