Abych pravdu napsal, vzpomněl jsem si na tuto story ihned poté, co jeden šílený Nor postřílel spoustu lidí, nechal se chytit a donutil celý demokratický svět přemýšlet o násilí a podobných tématech z toho děsivého příběhu vyplývajících.
Tento příběh se opravdu stal. Je o člověku, který vytahoval pistoli na lidi ve svém okolí, aby si mohl zapisovat jejich reakce, aby měl o čem psát ve své připravované brožurce a nakonec se mu to celé zvrtlo. Jeho spis se měl jmenovat „Morální policie“
Nejšílenější na tomto příběhu je, jakým způsobem jsem se s tím člověkem seznámil. Bylo to s pistolí u hlavy. Ano, není to ani dva roky, kdy jsem seděl se známými v baru a bavil se, když tu najednou ke mně přistoupil člověk a přiložil mi pistoli k hlavě a přitom se usmíval. Položil jsem mu otázku, zda to vytáhnul na mě a on opět s úsměvem odpověděl, že ano.
Z nenadání tu pistoli zase strčil kamsi pod bundu a zeptal se mě, zdali nemám cigaretu. Odpověděl jsem mu, že nemám. V tomto bodě by se mnoho lidí mohlo divit, že nepanikařím. Mohlo za to už určité množství mnou požitého alkoholu a mé osobní zkušenosti s násilníky. Není to zase až tak dávno, kdy mi jeden můj kamarád, veterán z mise v Afghánistánu mával nožem kolem těla a u krku ukazující mi několik způsobů zabití člověka. Toho jsem ale znal dlouho a věděl, že se takto vyrovnává s jakýmsi syndromem vojáka z války, který neumím definovat. A kdyby mě chtěl zabít, asi by to udělal bez varování.
Vrátím se ale k původnímu titulu. Muž, vytahující na mě pistoli, to mě rozčílilo! Okamžitě jsem mu začal pokládat otázky, co že to jako mělo znamenat? Co si tím dokazoval? A další podobné otázky. Načež mi začal vysvětlovat jak je svět zkažený a on hledá cestu k nápravě prohnilé společnosti. Nevěřil jsem vlastním uším. Tím, že mi přiloží pistoli k hlavě, mě má převychovat nebo co? V následujícím rozhovoru mi začal vysvětlovat, že chce založit organizaci, tzv. „morální policii“, která bude procházet ulicemi a napomínat lidi, když třeba odhodí nedopalky na zem anebo budou dělat cokoliv, co se ve slušné společnosti dělat nemá. Zahrnuto v jeho vizích bylo i noční vycházeni jeho spolku a domlouvání opilcům a výtržníkům. Trochu jsem v tom už viděl sektářství, ale nápad morální policie mi nebyl až tak nepříjemný, tedy až na to důsledné plnění. Opět podotýkám, že mé přikyvování bylo výsledkem alkoholového opojení a bral jsem to jako dobré opilecké téma.
Posléze jsem se dozvěděl, že mi nebylo dopřáno být výjimkou, mít od něj pistoli u hlavy. Stále více do lidí hustil, jak se nedá na této planetě žít a vytýkal jim vše, co se událo, nebo v současnosti děje špatně. Byl s tím velmi otravný a to velmi důsledně. Vše si prý ale důkladně sepisoval, každou reakci, kladnou nebo zápornou k vytvoření svého životního veledíla o spasení, které nakonec asi nespatřilo světlo světa.
Jednoho krásného dne ke mně dolehla zpráva, že si ten pán s pistolí vzal sám život a ani by mě nenapadlo myslet na to jak jinak, než že se zastřelil. Což nebyla pravda. Oběsil se. Naštěstí sebou na cestu do věčnosti nevzal nevinné lidi jako střelec z Norska. Možná proto, že ta pistole nebyla pravá. Ale kdo ví, kolik ještě takových maniaků kolem nás běhá, co se jim honí hlavou a co mají v plánu na vyléčení podle nich zdegenerované a nemocné společnosti.
