Ano, chodník je místo, na němž je člověk částečně izolovaný od lidské hlouposti. Nadpis přesně odpovídá mé odpovědi na otázku, proč jsem prodal své auto a začal chodit pěšky.
Nejsem a nebyl jsem sváteční řidič. Auto bylo velkou součástí mého života a byla doba, kdy jsem vlastnil i tři vozy najednou. Míval jsem i období, kdy najet 10.000 kilometrů za měsíc nebylo nic nemožného a celkově bych odhadnul můj konečný výsledek najetých kilometrů přibližně na 800.000.
Čím delší dobu jsem jezdil, tím více jsem jízdu autem nenáviděl. Nejde jen o to projet dvakrát týdně dálnici z Brna do Prahy a několikrát v měsíci uvíznout v zácpě nejen kvůli nehodám, nebo kvůli nekonečným úpravám silnice na mnoha místech. I popojíždění ve větších městech a v nich nervózní řidiči, kteří ohrožují jeden druhého. Podjíždění, předbíhání, dokazování si větší dominance, když má někdo větší či silnější auto. Já věřím lidem, nevěřím ale ďáblu v nich. A co ten s lidmi dokáže udělat, když v rukách svírají volant, nedejbože s mnoha koňskou silou v pedále auta.
Mnohokrát se mi stalo, že mě někdo na dálnici tlačil, i když jsem jel i více než 130km povolené rychlosti, mnohokrát na mě někdo prudce gestikuloval, když se mu nelíbil můj styl jízdy. Ted si jistě někdo řekne, že jsem asi dost špatný řidič, což by tak i mohlo vypadat. Ale omyl, byl sem řidič, co se snažil dodržovat pravidla silničního provozu a proto sem byl pro ostatní dámským a pánským přirozením a bůhví co ještě. Ne, nejsem bez poskvrny, taky jsem porušil leckde kdejakou padesátku v obci a určitě jsem porušil spoustu jiných pravidel. Pracovalo i moje podvědomí, které mi hlásilo, že nic špatného nedělám, vždyť tak jezdí skoro každý. K tomu se hodí příměr, že nejrychlejším autem na našich silnicích je škoda 120 s řidičem v postarším věku, protože jede vždy na začátku kolony. A přitom si dovedu představit ta peprná slova od ostatních řidičů směrem k němu.
Jednou jsem si řekl dost, nějakou dobu nechci jezdit, nechám se vozit a ejhle, měl sem z první ruky, spoustu reakcí od mnoha řidičů, se kterými sem se svezl. Dozvěděl jsem se, že všichni ti co mě vezli, jsou perfektní řidiči a ti ostatní neumí ani zacouvat. Dozvěděl jsem se, že nejnebezpečnějším řidičem pro muže jsou samozřejmě ženy. Dozvěděl jsem se, že všichni chodci jsou sebevrazi skákajíce bezhlavě pod auta nejenom mimo přechod pro chodce, ale i na něm. Dozvěděl jsem se, že všichni motorkáři jsou dobrovolnými dárci orgánů. Dozvěděl jsem se, že většinu žen přítomnost muže na sedadle spolujezdce znervózňuje. Dozvěděl jsem se, že cyklisti jsou všichni idioti, co neznají pravidla silničního provozu a svou jízdou řidičům znepříjemňuji plynulost jízdy. Dozvěděl jsem se, že řidiči kamiónů schválně předjíždějí v místech, kde se jim zlíbí, hlavně tehdy, kdy mohou zpomalit co nejvíce osobních automobilů. A nakonec jsem si všimnul, že téměř každý řidič si za jízdy hraje s mobilním telefonem se slovy, já si to můžu dovolit, já stíhám všechno.
A z toho nakonec vyplynula má odpověď, která se nese názvem tohoto textu. Nechápu jednu věc, kráčejíce po chodníku. Mnoho řidičů vychvalovalo třeba němce jak jezdí ohleduplně, tak proč se tak nechováme taky. Je jednodušší říci, že oni jezdí kvalitněji, než se tak začít sami chovat? Nadáváme na silniční policejní hlídky, ale bez nich by český řidič úplně zvlčel a jezdilo by se tu po silnicích jako někde v Indonésii, v chaosu. Nezlobte se na mě vy, což jezdíte slušně, zamyslete se ti ostatní, co nerespektujete právo druhých na život. Ano na život, protože můžete být jakkoliv dobrý řidič, ten neohleduplný vás může třeba i zabít nebo někoho Vašeho blízkého.
Stejně vím, že se k řízení auta brzy vrátím, nemám k tomu žádný odpor. Šlo jen o to vyjádřit zamyšlení nad tím, jak se i ti umírnění v životě dokážou na silnicích chovat jako neskutečný hovada. A přesto všem přeji mnoho šťastných a beznehodových kilometrů, co nejméně nucených návštěv servisů, levnější palivo a povinné ručení a kvalitní požitek z jízdy.
