Nenazývejme nabídku ČSSD vyměnit souhlas s misí v Afghánistánu za zrušení poplatků ve zdravotnictví „politickým handlem“, ale správným slovem: vydírání. Senátoři ČSSD již dokonce hlasovali proti účasti českých vojáků v Afghánistánu. Nejedná se však o nic jiného, než o nezodpovědný a populistický tah, který v důsledku povede k větší mezinárodní izolaci České republiky. Navíc jakékoli oslabení spojeneckého kontingentu v Afghánistánu povede k celkovému zhoršení situace.
ČSSD se možná snaží veřejnost přesvědčit, že se v Afghánistánu jedná o zbytečnou, imperialistickou válku. Připomeňme jen, že zásah v Afghánistánu schválila rezoluce Rady bezpečnosti OSN a válka je vedena proti hnutí Táliban, které zemi přivedlo na dno společenského a kulturního rozvratu.
Naše členství v Severoatlantické alianci, které mimo jiné svými podpisy ztvrdili tehdejší premiér a předseda ČSSD Miloš Zeman spolu se sociálnědemokratickým ministrem zahraničí Janem Kavanem, považuji za jeden z největších úspěchů našich polistopadových dějin. Symbolicky znamená další ze zcela zásadních kroků na cestě České republiky do společnosti zemí svobodného západního světa, z nějž byla ČR násilně vytržena dvěma totalitními režimy. Je to svět, v němž si státy vzájemně vyjadřují úctu, uznávají se a jeden druhého považují za spojence, partnera. Svět, který se od ostatních zemí odlišuje nesamozřejmými demokratickými hodnotami, jež mu už několik staletí přinášejí prosperitu a pokrok jinde nevídaný. Svět, v němž zcela evidentně výhody převažují nad nevýhodami a jehož členem se vyplácí za jakoukoliv cenu být.
Ke stabilizaci Afghánistánu neexistují rychlá řešení a experti se shodují, že USA, NATO a jejich spojenci musí v Afghánistánu vydržet delší období, než kdokoli předpokládal. V současné době totiž fungují i jako ochrana četných nevládních organizací, které v Afghánistánu pomáhají znovuvybudovat fungující společnost. Již několik let je jasné, že se nejedná o krátkodobý vojenský zásah, ale dlouhodobý pokus o navrácení bezpečnosti do života běžných obyvatel země. Spojenecké jednotky jsou také jedinou silou, která by dokázala zabránit dalšímu rozrůstání obchodu s narkotiky. A proto si musíme položit otázku? Chceme ničit terorismus v zárodku v Afghánistánu, anebo s teroristy bojovat, až nám přijdou do Evropy.
ČSSD chce zřejmě všechny tyto cíle vojenské operace hodit za hlavu. Co jiného očekávat od strany, jejíž zahraniční politika je jednostranně orientována na Moskvu a Peking, tedy velmoci, které spojence v Afghánistánu ani v Kosovu nevidí nijak rády. Pokud by ČSSD své usnesení o stažení jednotek ze zahraničních misí uskutečnila, Česká republika začne být zase o něco víc považována za zemi, na kterou není v zahraniční politice spolehnutí. A to jen několik týdnů poté, co NATO přijalo radarovou základnu na našem území do svých obranných plánů.
Ale těsně před Vánoci se ukazuje, že to tak vlastně není. Že předseda Paroubek nakonec bude „státotvorný“ a volné hlasování svých poslanců povolí. A zároveň tak vyřeší problém svých hejtmanů, za které v centrální kampani slíbil zrušení poplatků ve zdravotnictví, s nímž si teď mnozí z nich nevědí rady. To ale není politika. Pojmenovávejme věci správnými jmény. Brát si jako rukojmí životy našich vojáků v Afghánistánu a mezinárodní renomé České republiky v rámci NATO je politická hanebnost a vydírání!
