Vaši, naši, potažmo i jejich pappenhaimští

Pokud někdo říká, že zná své pappenheimské, má tím na mysli, že ví, co má čekat od lidí. Umí předvídat, jak se zachovají . Vidí jim do karet, má je přečtené, prostě nedělá si iluze, a nic ho nepřekvapí. Někdy.  

Celé lidské pokolení
mělo by víc pokoje,
kdyby bylo
to co není
a nebylo to co je.

Nikdy nic
nikdo nemá
míti za de-fini-tiv-ní
neb nikdy
nikdo ne-ví
co se může stá-ti.
Řekne mi se třeba
že se to
a to sta-ne tak
a tak
ono to pak dopadne
docela naopak.

Řeknete-li dnes
život je pes.
Co má být zítra za zvíře
když je dnes pes.
Protože ani ten pes
není dnes defini-tiv-ní
neví se
zdali se
ze psa vlk nemůže stát.

Dnes je čtvrtek.
Zítra pátek.
V sobotu svátek.
V neděli
je den matek.
Protože ani ten den
není dnes defini-tiv-ní
neví se
zdali se

ze dne noc nemůže stát (V+W)

 A zdali může-li se ze dne noc stát, když ani ten život pes nelze mít za definitivní. Obzvláště, když i našim, vašim, či i jejich pappenhaimským se přetlakuje třeba i papinův hrnec. To pak prej může bejt i dost velkej šrumec. A tak, když budete hledat ty či ony pappenheimské, nezapomeńte do nich započítat i sebe! A bacha, atˇ se Vám přitom nepřetlakuje i Váš papinńák!  Windffouss