Kluk s děvčetem se dohodli, že spolu ,,,vyrazí si“ na půlnoční. I v Praze tehdy ležel, ba i padal, sníh. Když dnes na to kluk vzpomíná, tak něco nostalgie v tom je. Ale i úsměv, a obé snad není hřích.A jistě nejen o Vánocích.
Tehdy, roku onoho, nejen mrzlo, a sníh padal.
Byl Štědrý den, i večer tehdy v TV trošku štědrým byl,
když film Lady a Tramp se na obrazovkách objevil.
Pohádka kreslená. O lásce s ,,happy endem“.
Což v pohádkách zvykem bývá.
V životě vždy však ne, neb ten pohádkami se příliš nezabývá.
Snad i proto lidé mají rádi pohádky.
Ale i ve vzpomínkách se k pohádkám rádi vrací. Nazpátky.
Ten kluk s tím děvčetem na půlnoční nedošli.
Jen po Praze se tehdy spolu prošli.
A na Kampě spolu postáli.
V pevném, těsném obětí.
Byla to pohádka. Víc než vánoční.
A oni nebyli již děti.
ŠT´ASTNÉ A VESELÉ. Všem! J.A.J.
P.S.:
Novoroční přání faráře Zbigniewa Czendlika - krátké, výstižné a vtipné:
Abych nikoho neurazil, nepřeji lidem, ale postavičkám z Betléma:
Přeji *volům*, aby neřvali z plna hrdla na všechny kolem sebe,
*oslům*, aby nebyli paličatí a tupí,
*ovečkám*, aby nešly slepě za prvním lepším pastýřem,
*pastýřům*, aby si nemysleli, že ty ovečky jsou tak tupé, jako vypadají,
*andělům*, aby méně lítali a víc chodili po zemi mezi lidmi,
*králům*, aby nezůstali nazí jen s korunou na hlavě a
*Svaté rodině*, aby našla teplé místo v srdcích lidí.
Zbigniew Czendlik, farář
