Vánoční ,,nocturné“

 Kluk s děvčetem se dohodli, že spolu ,,,vyrazí si“ na půlnoční. I v Praze tehdy ležel, ba i padal, sníh. Když dnes na to kluk vzpomíná, tak něco nostalgie v tom je. Ale i úsměv, a obé snad není hřích.A jistě nejen o Vánocích.

Tehdy, roku onoho, nejen mrzlo, a sníh padal.

Byl Štědrý den, i večer tehdy v TV trošku štědrým byl,

když film Lady a Tramp se na obrazovkách objevil.

Pohádka kreslená. O lásce s ,,happy endem“.

Což v pohádkách zvykem bývá.

V životě vždy však ne, neb ten pohádkami se příliš nezabývá.

 Snad i proto lidé mají rádi pohádky.

Ale i ve vzpomínkách se k pohádkám rádi vrací. Nazpátky.

 Ten kluk s tím děvčetem na půlnoční nedošli.

Jen po Praze se tehdy  spolu prošli.

A na Kampě spolu postáli.

 V pevném, těsném obětí.

Byla to pohádka. Víc než vánoční.

A oni nebyli již děti.

ŠT´ASTNÉ A VESELÉ. Všem! J.A.J.

P.S.:

Novoroční přání faráře Zbigniewa Czendlika - krátké, výstižné a vtipné:
Abych nikoho neurazil, nepřeji lidem, ale postavičkám z Betléma:
Přeji *volům*, aby neřvali z plna hrdla na všechny kolem sebe,
*oslům*, aby nebyli paličatí a tupí,
*ovečkám*, aby nešly slepě za prvním lepším pastýřem,
*pastýřům*, aby si nemysleli, že ty ovečky jsou tak tupé, jako vypadají,
*andělům*, aby méně lítali a víc chodili po zemi mezi lidmi,
*králům*, aby nezůstali nazí jen s korunou na hlavě a
*Svaté rodině*, aby našla teplé místo v srdcích lidí.
                                                                  Zbigniew Czendlik, farář