Jako základní hodnotu společnosti máme svobodu. Svobodu volby. A NA TOM STOJÍ I CELÝ TRH! Svoboda, to je značka pro individuální autonomii. A ta se dobře prodává. Prodává pod značkou SVOBODA!
Co skutečně potřebujeme k životu? Máme se v naší spotřebě omezovat? Žijeme v přepychu vyhazování věcí? A jsme bezbranní vůči reklamě? A…
Ovšem, představme si civilizaci, která řekne, že ona ta svoboda vede zase do uličky. A tak se vracíme ke kořenům, kde základní hodnota je odpovědnost, kde základní hodnotou je respekt k vertikální struktuře, tedy o úctě k autoritě, vzájemná odpovědnost ve skupině.
A pokud to, zatím, budeme toliko podávat (prodávat?) MARKETINGOVĚ, v TOM, ČI v ONOM...? Zkrátka. Musela by to být změna. Změna….
(přepsán záznam od cca…117. min. z pořadu Fokus Václava Moravce: Doba konzumu — Česká televize).
Svoboda je možnost, případně také schopnost volit, rozhodovat a jednat „podle své vůle,“ ať je jakákoli a nést za to přiměřenou odpovědnost! Někdy se rozlišuje mezi svobodou vnitřní a vnější, i když ve skutečnosti jde spíš o povahu překážek a zábran, které svobodu omezují.
Svoboda je velmi široký pojem a protože má pro člověka zásadní význam, její obsah se také různě mění. Většina výměrů ji odvozuje negativně z nepřítomnosti omezení, případně nátlaku, donucení jinou osobou. To má dobrý smysl, pokud „svobodu“ chápeme pouze jako svobodu společenskou a politickou; běžně mluvíme o svobodné společnosti, svobodě pohybu, slova nebo shromažďování a rozumíme tím právě absenci nátlaku či překážek, především ze strany státu. To však nemůže znamenat „svobodu“ jezdit vlevo, krást nebo vraždit – jinými slovy ohrožovat druhé (viz. svoboda svobodné lišky ve svobodném kurníku).
Soudí se, že svoboda ve společnosti je možná jen v rámci práva jakožto souhrnu podmínek, za nichž lze libovůli jednoho sloučit s libovůlí druhého podle obecného zákona svobody a rozlišuje mezi libovůlí a svobodou. Ona totiž libovůle některých může být zároveň i projevem nemalé nevůle vůči druhým. Takže, asi tak.
P.S.: Dovolím si doporučit jak onen ,,Fokus“, tak např. i Wikipedii, viz. : Svoboda – Wikipedie. Nakonec i v onom pořadu někteří účastníci jako by až i z ,,Wiki“ předčítali, sem tam si pak někteří neopomněli přihřát, ač oklikou, i svou polívčičku. Ale to má možnost posoudit si každý sám. J.A.J.
