Když skončila studená válka, svět si oddechl. Pominul ,,strašák“ konce světa. Nebyl nereálný. Mnohokrát šlo o balancování na hraně bytí a nebytí. Od náhody až po úmysl. Mnozí to pamatujeme. Její konec byl jako otevření poklopu u tankové věže. Najednou byl pocit volnosti. Zmizel diktovaný jednosměrný pohled na určený horizont, za kterým byl určený nepřítel. Pohled určený válečnými doktrínami stran bipolárního světa. Nikoli pohled většiny lidí. Kdo si přál opravdu válku? Soudný člověk jistě ne. Přesto tento stav trval po několik generací. Ale naštěstí, přes to všechno, co se v tom čase dělo, skončil. Bez jaderné katastrofy. Jenže. Uběhlo necelé čtvrtstoletí, dospěla další generace, ta která to období nezažila. A strašák toho, co tu bylo, se vrací. Není na škodu si připomenout ona léta, období, zvané studená válka. Je už zase proč. MOC!
--------------------------------------------------------------------------------------------------------
Studená válka byl stav politického a vojenského napětí mezi komunistickými státy – zejména Sovětským svazem (SSSR) a jeho satelitními státy a spojenci – a západními státy, zejména Spojenými státy americkými (USA) a jejich spojenci. Konflikt začal zhruba roku 1947 a trval až do zániku (resp. rozpadu) Sovětského svazu roku 1991, nepřerostl však v žádném okamžiku ve skutečné válečné střetnutí. Jeho hlavní účastníci vedli tento boj nejrůznějšími metodami, především budováním vojenských koalic, zástupnými válkami, závody ve zbrojení, vojenskou a ekonomickou pomocí zranitelným státům ve vlastní sféře vlivu, špionáží, propagandou, hospodářskými blokádami (např. tzv. obilním embargem USA vůči SSSR), předháněním se v technické vyspělosti (např. vesmírnými závody) a také rivalitou při sportovních kláních.
Přesto, že SSSR i USA patřily v druhé světové válce mezi Spojence, neshodly se v politické filosofii a v názorech na uspořádání poválečného světa. Sovětský svaz vytvořil východní blok ze států východní a střední Evropy, které zprvu také vojensky okupoval, a později si v nich upevnil moc vytvořením vojenského uskupení zvaného Varšavská smlouva (1955–1991) a hospodářského společenství zvaného Rada vzájemné hospodářské pomoci (RVHP). Spojené státy naopak vytvořily západní blok ze států západní Evropy, jako hlavní strategii používaly doktrínu zadržování (containment) komunismu (ideologie a státního uspořádání) a k tomuto účelu založily několik smluvních organizací, např. Severoatlantickou alianci (North Atlantic Treaty Organization, NATO). Některé státy, které zůstaly mimo dvě rivalizující společenství, vytvořily Hnutí nezúčastněných zemí.
USA vyhlásilo Marshallův plán, aby zajistilo rychlejší obnovu poválečné Evropy, ale Sovětský svaz nenechal žádný ze států východního bloku plán přijmout. V Latinské Americe a jihovýchodní Asii zase SSSR podporovalo socialistické revoluce, což se nelíbilo mnoha západním zemím; některé z nich se proto snažily socialistický režim svrhnout, což přineslo smíšené výsledky.
Studená válka zaznamenala období relativního klidu i vysokého mezinárodního napětí – např. Berlínská blokáda (1948–1949), Korejská válka (1950–1953), druhá berlínská krize (1961), válka ve Vietnamu (1959–1975), Karibská krize (1962), Sovětská válka v Afghánistánu (1979–1989) nebo zkušební jaderný útok NATO Able Archer 83 (1983). Obě strany využívaly politiku détente k uvolnění napětí a doktrínu vzájemně zaručeného zničení jadernými zbraněmi k vyhnutí se přímým vojenským střetnutím.
V 80. letech USA pod Reaganovou doktrínou zvýšily diplomatický, vojenský a ekonomický tlak na Sovětský svaz v době, kdy stát trpěl ekonomickou stagnací. Ke konci 80. let sovětský vůdce Michail Sergejevič Gorbačov zavedl reformní kroky perestrojka (česky „přestavba“; 1987) a glasnosť (česky „otevřenost“; cca 1985), které nakonec vedly k rozpadu Sovětského svazu a východního bloku. Studená válka skončila po rozpadu Sovětského svazu v roce 1991 a po ní Spojené státy zůstaly dominantní vojenskou mocností ( z Wikipedie).
---------------------------------------------------------------------------------------------------------- A jak to vypadá dnes? Takto je na současnost nahlíženo dle info ze Zasedání Stálého výboru Parlamentního shromáždění NATO v Londýně , jak jej, mj., na svém blogu přinesl i Antonín Seďa, poslanec Parlamentu ČR. Od roku 2013 předseda Stálé delegace Parlamentu ČR do Parlamentního shromáždění NATO, předseda a členem komise pro kontrolu Vojenského zpravodajství, místopředseda a člen Výboru pro obranu, místopředa Branné komise ČSSD a místopředseda poslaneckého klubu ČSSD.
------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Co z toho plyne? RF na USA a EU nemá. Ani ekonomicky, ani vojensky. To je tedy závěr. Je to tedy důvod k čemu? Zůstat ve střehu? Jistě. Spokojit se s tím? Těžko. Hledat východiska a řešení? Jistě. A velmi nutně! Jaká? Vojenská? Či dokonce válečná? Nevím jak kdo na to pohlíží, či vnímá to všechno. Osobně si myslím, a věřím, že ne sám, že správná a jediná východiska jsou v jednáních. Mezi všemi dotčenými stranami! Proč? Skoro zbytečná otázka. Jinak se znovu naplno roztočí spirála toho, co se nazývalo studenou válkou. Opět i s tím rizikem, že může kdykoli přerůst v ,,HORKOU“. A kdo by si jí opravdu přál? Podle mne pouze MAGOR, či ubohou hysterickou nenávistí ZASLEPENÝ PRIMITIVNÍ FANATIK! Jedině takovým totiž může vyhovovat zalézt si ,,do svého tanku“, s pocitem svého bezpečí, zabouchnout za sebou poklop a zas stupidně čumět svým průzorem v jeho omezeném horizontu jeho rozumu a chápání, tím ,,jedině správným daným směrem“ s pokřikem, tam je nepřítel! Ač tím skutečným nepřítelem byl, je a bude pouze vymytý vlastní mozek propagandou těch, které ta propaganda živí. TAM I ONDE! Až k jejich hysterii a zaslepenosti. Všemi prostředky. Od lží, přes překrucované, či upravované informace, od historických událostí až po současnost!
26.3.15 George Anthony
