Sladká i hořká Francie

Další  díl ,,vyprávění“ z pamětí a vzpomínek jednoho z rytířů nebes. Jednoho z mnoha, kteří prošli druhou světovou válkou. Válka na sebe nenechala dlouho čekat. Záhy poznali, co skutečná válka obnáší. Přitom se museli rychle zdokonalovat  v jazyku země, ve které bojovali, aby zvládli základy vzájemné komunikace. Aby se v jazyce zdokonalovali, byli často zváni do rodin, které je při té příležitost nejednou pohostily. Také vystoupili v hlavním městě tohoto státu se svými národními písničkami. Měli veliký úspěch, který byl zmíněn i v tisku této země.  To hlavní však pro ně všechny bylo, že v boji za tuto zem bojovali všichni také za svojí vlast! Brali to nejenom jako svou povinnost, ale i jako své právo!.                                                                                

Po výcviku a zaškolení byl na vlastní žádost jako pilot stihač převelen k jedné letecké jednotce . VÁLKA! Válka se vším všudy! Bombardovaná a ničená města i vesnice, nespočet civilistů, ženy, děti, staří lidé na útěku před cizím vojskem, mnoho raněných a mrtvých. Boje, přeskupení, ale i ústupy. Ucpané silnice. To vše tehdy viděl a poznal i on. Poplachy, starty, hlídkové a průzkumné lety, souboje s nepřítelem, mnohokrát bombardovaná jejich letiště, přesuny a často i chaos. Nevypadalo to vůbec dobře. Mnozí byli raněni, mnozí zahynuli. Nejednou byl při tom také on.

Ale byl i  svědkem hrdinství a umu mnohých. Jak ve vzduchu, tak na zemi. Viděl při práci na jejich letišti ženistu vzápětí poté, co bylo bombardováno. Mělce v zemi vězely nebo na ní jen ležely nepřítelem v nízkém letu svržené malé časované pumy, které ovšem měly smrtící účinek. Ženista s lékařským stetoskopem okolo krku běhal mezi nimi, každou krátce  poslouchal, vzápětí ji deaktivoval, označil a dal se do další. Pak už se rychle upravila plocha a mohly opět letiště užívat. Někdy se to opakovalo vícekrát za den. Měl velké štěstí, když při jednom z náletů na jejich letiště se jedna z takových ,,pumiček“ doslovně usadila přímo vedle něho. Také ve vzduchu stálo štěstí na jeho straně. I on párkrát něco,,schytal“, ale také párkrát ,,naložil“. Sám však nikdy nedostal tolik, aby to dopadlo pro něho zle. I na jeho stíhačce však několikrát byly šrámy. Naštěstí bez vážnějších následků jak pro něho, tak pro stroj. Přesto se dostal do situace, kterou považoval za svou konečnou. Souviselo to s jedním z jeho letů, neodehrálo  se to však ve vzduchu.                                                                                                            

Při jednom vzdušném přesunu jednotky na jiné letiště jeho letounem otřásla silná rána, motor se zastavil a začal chrlit dým. Příčinou byla porucha motoru, ve kterém se utrhla ojnice a zle ho poškodila. Nezbylo mu, než nouzově přistát na nejbližší vhodné ploše, nevelikém kamenitém poli, na kterém se pásly krávy. Malé kluky, kteří tam pásli, požádal, aby došli pro četníky. S četníky pak na stanici sepsali záznam a předali telefonem informaci o nouzovém přistání jeho jednotce. Již za šera se vrátil zpět ke stíhačce pro padák a své osobní věci, které si převážel na novou základnu. Cestou od svého letounu byl zadržen ozbrojenými civilisty, místní domobranou. Považovali jej za záškodníka. Padák a jeho pilotní kombinéza  s pro ně neznámými distinkcemi a znaky a jeho výslovnost jejich jazyka, kterou se snažil vysvětlit jim skutečnost, je naopak utvrzovala v přesvědčení, že jde o diverzanta. Odvlekli jej do vesnice, kde ho chtěli před většinou zdejších obyvatel coby diverzanta oběsit. Postavený na jakési stoličce, smyčku na krku, nadávky, šílená nenávist, v takové situaci se náhle ocitl. Naštěstí přijeli četníci, se kterými se předtím setkal. Okamžitě zakročili, vysvětlili místním o koho jde a co se mu přihodilo. Z nepřátel byli obratem ti jeho nejlepší přátelé. Nesčetné omluvy, potřásání rukou, místo ran a nadávek objímání a srdečné  poplácávání po zádech. A také poděkování a uznání jako spojenci, který bojuje i za ně. Dali mu znovu do pořádku jeho před tím jimi tak zle znečištěnou a potrhanou kombinézu, umyli, ošetřili a nakrmili jej a pak to oslavili. Však bylo co. Vždytˇho málem oběsili! Vlastně jako kdyby se  podruhé narodil.        

Vrátil se nazpět ke své jednotce a dále se podílel spolu s ostatními na její činnosti. Situace se však velice rychle horšila. Zem, která jim poskytla možnost bojovat s ní proti společnému nepříteli, svůj boj prohrávala. Byla rychle obsazována cizím vojskem a zakrátko kapitulovala. Pro zahraniční vojáky zde další pobyt nebyl možný, proto se snažili všemi jim dostupnými způsoby její území opustit. Pro mnohé z nich se stala cílem země, jež tehdy jako jediná dokázala společnému nepříteli vzdorovat.                                                                                                                                                                                 (zdroje: osobní rodinný archiv autora -C- J.A.J.)

                 11.1.14                                                                  George Anthony