Se sovou ve znaku za Krále i za Domov

Další  díl ,,vyprávění“ z pamětí a vzpomínek jednoho z rytířů nebes. Jednoho z mnoha, kteří prošli druhou světovou válkou.

Z bolné minulosti

pravdou, poctivostí

k svobodě národa

slávě Vlasti

a ke cti milého Domova

T.G.M.

Nastal čas, kdy měl podle přísných předpisů platných v této zemi, odlétán svůj operační turnus, po kterém musel na stanovenou dobu létání přerušit. Musel se ohlásit na určeném místě, kde mu měla být přidělena jiná činnost. Stejně jako mnohým jiným, se  to ani jemu nijak nezamlouvalo. Nebylo však o čem mluvit, prostě rozkaz! Přesto se s tím nechtěl smířit. Dozvěděl se, že se nabírají piloti pro noční stíhací jednotku, ve které měli sloužit i někteří jeho krajané. Zažádal si o převelení. Již z domova měl výcvik v nočním létání podle přístrojů. Pravděpodobně i to rozhodlo. Byl převelen. A létal dál.

Stejně jako jeho kolegové se i on zacvičil na několika dalších typech letounů. Mimo jiné také na těžký dvoumotorový, nepříliš obratný, avšak velice výkonný a právě pro tento účel upravený vhodný typ stroje se silnou výzbrojí a speciální výstrojí, již včetně radaru. Ten obsluhoval operátor, který měl jako druhý člen posádky svou kabinu uvnitř trupu. Tak se  stal nočním stíhačem.

Opět operační služby. Hotovosti, poplachy, vzlety, patroly. Tentokrát ovšem převážně v noci. Opět nesmírně fyzicky i psychicky náročná a nebezpečná činnost, při které nebyla nikdy nouze o mnohé dramatické situace. Za velice špatného počasí, ale i v důsledku nesmírné únavy při jednom ze svých nočních přistání poškodil u letounu křídlo. Naštěstí jen lehce, bez vážných následků jak pro posádku, tak pro stroj. Mnozí neměli až takové štěstí. Jeden z jeho kolegů takto naráz ,,zrušil“ dva stroje. Mnohdy bývaly následky i tragické. 

Byli naváděni rádiem ze země a poté pomocí vlastního radaru svého letounu na určené cíle za účelem jejich identifikace, popřípadě likvidace. Ne vždy se to podařilo. Nejednou šlo spojenecký letoun, vracející se z akce, který zbloudil, či byl při své akci nepřítelem poškozen, často obojí. Takové se pak snažili navést na některou z blízkých základen, nebo i na svou vlastní. Také nejednu takovou službu zažil.                                                                                                                                                                     Jednou naváděl nepřítelem zle poškozený těžký spojenecký bombardér. Podařilo se mu navést jej až k letišti a na přistání. Netušil, že již v době, kdy ho objevili, byli již všichni z posádky, kromě těžce zraněného kapitána, který z posledních sil stroj pilotoval, mrtví. Ten byl sice převezen do nemocnice, tam však krátce poté také zemřel. Radost z podařené mise tak vystřídal hořký smutek. Mnohdy se však i ,,zadařilo“ a pokud pak měli volno, se zachráněnými kolegy to řádně oslavili.                                       

Když se vracel z jednoho nočního letu, rozhodl se pro přistání bez obletu okruhu. Vracel se v kurzu přímo ve směru dráhy, sice ještě ve značné výšce, ale v tom nebyl žádný problém. Navíc by ušetřil i dost paliva. Provedl úkony, které se v této fázi letu před přistáním prováděli.V tom okamžiku se letoun zcela nečekaně zvrátil a v prudkých obratech přešel do pádu. Zcela automaticky provedl to, co v tom okamžiku bylo jediným správným řešením. Podařilo se mu těžký stroj ovládnout a když vybíral pád, těsně pod letounem i ve tmě na okamžik rozeznal odlesk mořských vln. Otázal se rádiem svého operátora, zda je v pořádku. Ten však neodpovídal. Při prudkých obratech stroje se silně udeřil do hlavy a ztratil vědomí. To ovšem nevěděl. Ve sluchátkách se však ozvalo letiště s dotazem na to, co se děje a kde se nacházejí. Odpověděl, že má potíže s přistávacími klapkami a je někde nad mořem. Proti němu se náhle rozsvítilo celé letiště. Tímto způsobem reagoval jejich velitel pro záchranu jedné ze svých posádek! Zvládl bezpečně přistát i bez použití klapek. Po přistání bylo zjištěno, že příčinou problému byl utržený mechanizmus přistávacích klapek. Šlo o konstrukční vadu. Tento nedostatek byl na všech letounech tohoto typu v krátké době odstraněn. Rovněž tím byly vysvětleny i některé předchozí nehody, při kterých byly tyto letouny zcela zničeny a jejich posádky přitom zahynuly, a proto nemohla být tato závada dříve odhalena. Operátor tehdy po přistání, když se probral, jenom řekl: ,,Mildo, já jsem myslel, že už jsme mrtví“! Odpověděl mu: ,,Museli jsme to zvládnout. Jinak by mi Tvá paní asi moc vynadala“. Vždytˇ byl svému operátorovi na svatbě za svědka!                                                                    

Jeho rozhodnutí provést přistání přímo jim díky dostatečné výškové rezervě zachránilo život. Stejně tak jim však pomohl velitel tím, že na letišti nechal rozsvítit osvětlení, které se v noci běžně užívat nemohlo kvůli možnému riziku náletu nepřítele. Jinak by dopadli stejně jako ti, kterým se totéž přihodilo před nimi. Nebylo jich málo!  

Zanedlouho po této události obdržel zvláštní uznání a děkovný dopis jak od výrobce těchto letounů, tak i od armády.                                                                       

U nočních stíhačů také odlétal maximálně povolené penzum operačního nasazení a tak měl být znovu na stanovenou dobu ,,uzemněn“ a převelen na jinou činnost. Znovu se s tím nechtěl smířit. Bylo třeba rozšířit řady pilotů u transportního  letectva. Opět si podal  žádost a opět uspěl. Byl k němu převelen. Opět další výcvik, zaškolování a seznamování se s celou řadou dalších typů vícemotorových letounů. A tak létal dál. Bez větších ,,pauz“ prakticky po celou válku.

 (- použité materiály: rod. archiv autora - C – J.A.J.)

                   9.1.14                                                                         George Anthony