Rytíři nebes – rok 1989 a další…

Se svou paní se dočkali i pravnoučat. Ale dočkali se i něčeho jiného! Toho, co již téměř nečekali, že se ještě oni sami dožijí. Stávající režim se konečně zhroutil! Otevřely se hranice! Konečně se mohl přijet podívat domů jejich nejstarší syn se svou paní a svými syny, kteří se již narodili v cizině. Pohnutá doba plná nových zážitků, nadějí a očekávání. Spolu se svými kolegy a kamarády se tak konečně dočkali i jisté satisfakce za dlouhá léta ústrků, příkoří a pronásledování. Zadostiučinění především morálního. Takřka ze dne na den byl o ně veliký zájem také z jiných důvodů, než dříve. 

Jednoho dne byl telefonicky požádán, zda by se mohl podělit o své válečné zážitky a zkušenosti se současnými vojenskými piloty. Do té doby něco nepředstavitelného! Souhlasil. Autem jej dopravili na letiště do Kbel a odtud leteckým speciálem (!) až do Košic. O Košicích mu však řekli až na letišti! A tak se po více než polovině století ocitl  v ,,končinách“, kde byl se svými kolegy v době mobilizace na jednom z jejich posledních předválečných vojenských nasazení! S vojenskými poctami jej uvítali, pohostili a pak následovala dlouhotrvající beseda s frekventanty i velením této vysoké vojenské letecké školy. Také jej provedli po celém areálu a vše mu předvedli včetně strojů, výzbroje a výstroje i několika letových ukázek. Po návratu se opět jenom usmíval. Ještě před pár týdny by leckterý z vysokých důstojníků, kteří jej tam s poctami vítali, nechal okamžitě zadržet, pokud by se těmto místům bytˇjen přiblížil! Tak to chodí!

Se svými přáteli a kolegy se na sklonku svých životů přece jenom dočkali, ač jen z části, i jisté satisfakce, uznání a poct. Nikoli však odpovídající nápravy a vypořádání křivd a příkoří, která byla jak jim, tak jejich blízkým po většinu jejich života zcela bezostyšně činěna!                                          

Byli zváni a přijímáni i vysokými státními činiteli, domácími i cizozemskými, až po prezidenty. Byly jim, ovšem více méně jen symbolicky, coby veteránům, navráceny hodnosti, jako takový byli i povyšováni, byly jim ústně i písemně veřejně uznány jejich kvalifikace a zásluhy a dodatečně udělována různá vysoká státní vyznamenání a různé pamětní medaile. Vážili si však především toho, že mohli konečně, třebaže až na sklonku svých životů, svobodně žít! Ne mnozí měli vůbec to štěstí, aby se toho dožili!

Byla vydána celá řada zákonů a výnosů a učiněna všemožná prohlášení, kterými  mělo být mnohé změněno a napraveno. Mnohé jim bylo naslibováno. Často však šlo toliko o pouhá gesta, proklamace a účelová jednání, či pokusy o ,,zviditelnění se“ některých ,,politiků“. To vše bylo posléze nazváno a shrnuto velice ,,kulantně“!  Jako tak zvané ,,ocenění a odškodnění v rovině morální“!  Jeden z jim slibovaných, pro ně i jejich blízké tolik důležitých zákonů, nebyl nakonec prezidentem podepsán! A to především na doporučení prezidentových  spolupracovníků a poradců, mezi nimiž se nacházeli i ,,experti“ minulého režimu! Ano, právě ten zákon, který jim měl, bytˇjen do jisté míry, vypořádání a nápravu pro ně i jejich blízké umožnit!  Spolu s kolegy a přáteli to zhodnotili velice lakonicky: ,,Asi by zbylo málo na tučné odstupné a vysoké osobní důchody pro ty, kteří se v zájmu minulého režimu o ně i jejich blízké tak ,,pečlivě a oddaně“ po většinu jejich života  starali“! A tak zvaný  ,,samet“ byl mnohými bývalými ,,kádry“ využit i k tomu, aby mohl  i leccos zakrýt! Inu….

Tím ovšem toto vyprávění a příběhy ještě nekončí. Takže zas někdy příště…

(použité materiály a zdroje: osob.rod.archiv autora  -C- J.A.J.)

          4.2.14                                                                                   George Anthony