Rytíři nebes- poválečné osudy - srpen 1968 a roky následující

Úvahy, tušení a obavy   přátel a kolegů, stejně tak, jako jeho vlastní, došly naplnění. Jedna teplá noc na konci jednoho léta vše změnila. Opět se naplno vrátila doba TEMNA ! Přijela na pásech tanků a v okovaných botách těch  ,,největších spojenců a přátel“ v doprovodu jejich věrných satelitů. Leckde neváhali do lidí i střílet!  A opět zde našli řadu svých věrných přívrženců !                                                  

Ráno po této noci bylo letiště plné cizích transportních letounů, tanků a různých vozidel, vojáků cizí armády, ale i lidí, kteří mluvili mezi sebou domácím jazykem a s cizími důstojníky jejich řečí. PROSTĚ SPOLUPRACOVALI ! Bylo jednoznačné, že vše bylo jistými složkami připraveno. Většina ze zaměstnanců se mohla vrátit do práce až po delší době. Trvalo nějaký čas, než byl provoz na letišti, bytˇ velmi omezeně, obnoven. Bylo mu nařízeno vybrat si dovolenou. V té době emigroval, stejně jako tisíce jiných lidí, jeho nejstarší syn se svou manželkou. I jeho druhorozený syn, který se právě  v ,,tento památný den“ vrátil z vojenské základní služby, chtěl učinit totéž. Jelikož se však krátce nato oženil a čekal rodinu, svůj úmysl nakonec nerealizoval. Prahu však raději se svou rodinou po čase opustil. Oba synové měli ke svému jednání mimo jiné i ten důvod, že se dostali nezávisle na sobě do situací, kdy jim bylo opakovaně vyhrožováno, dokonce i fyzickou likvidací, jak kvůli jejich původu, tak i názorům. Pochopitelně! Vždytˇto byli jeho potomci! Prostě byli z ,,TAKOVÉ“ rodiny ! I jeho třetí syn si užil své. Na první ,,výročí“ oněch ,,událostí“ byl, stejně jako mnozí další, v centru Prahy orgány vnitra surově zmlácen, zadržen a mnoho hodin vyslýchán. Také jeho dcera zažila celou řadu dramatických situací. Je nutné připomenout, že toto všechno bylo již prováděno výhradně ,,našimi“ složkami vnitra, vybranými ,,elitními“ vojenskými útvary a také opět ,,úřadovali“ i ,,osvědčené“ ozbrojené jednotky jisté politické strany ! I ony opět leckde neváhali do lidí i střílet ! Tak to tehdy OPĚT chodilo.

Dál pracoval na letišti, ale mnohé se změnilo. Místo zamýšleného nákupu skvělých dopravních letounů byly za čas pořízeny stroje jiné provenience. V žádném z důležitých parametrů se nemohly rovnat těm, jejichž pořízení bylo původně zamýšleno. Rovněž nebyl dokončen záměr se záoceánskou leteckou společností. Vše bylo náhle jakoby ,,zakonzervováno“ a dále se horšilo. Dosáhl již důchodové hranice. Byl požádán, aby ještě do důchodu neodcházel. Pokračoval tedy ve svém zaměstnání. Začaly probíhat ,,personální čistky“. Postupně byli ze svých funkcí odvoláváni schopní a znalí vedoucí pracovníci, mezi nimi i jeho nadřízení. Nechtěl pracovat  pod novými, často neschopnými a neznalými, ani čekat, až dojde řada i na něj, a proto si nakonec o důchod sám zažádal. Předešel tak tomu, co by jej pro jeho minulost a jeho názory zakrátko stejně opět potkalo. Byl z těch, kteří byli pro takovýto režim více než nežádoucí a bylo mu to opět nepokrytě dáváno najevo, včetně toho, že jeho nejstarší syn emigroval. Neseděl však doma. I jako důchodce si našel zaměstnání. Po nějakou dobu jezdil jako šofér pro jednu instituci, zabývající se dopravou. Ale i tam přišla doba,  kdy se opět začala hlásit a připomínat jeho minulost. Proto také tam po čase skončil.                                                                                                    

I nadále však bylo dost slušných a schopných lidí, kteří si přes poměry, které panovaly, zachovali ,,čistý štít“, znali se a mohli si navzájem důvěřovat. S mnohými se znal, vždytˇi on mezi takové patřil. Byl jedním z nich. Dobře to věděli a nadále mezi sebou udržovali kontakty. A tak se na jedné pražské vysoké škole ve zkušebně různých materiálů a konstrukcí opět sešli se svým dlouholetým kolegou a přítelem, který byl před lety nejmladšímu z jeho synů za kmotra. Bylo až úsměvné, jak se různým, navenek ,,angažovaným a uvědomělým“ jedincům a skupinám tito režimu nadále nepohodlní, bytˇjiž důchodci, hodili. Takřka absolutní preciznost, kterou jejich původní profese zcela samozřejmě vyžadovala, zkušenosti, znalost jazyků, matematiky a metrologie, to vše přišlo vysokoškolským odborníkům velmi vhod. Mnohé činnosti i písemné podklady zpracovávané těmito důchodci sloužily nejen pro výuku studentů, ale občas je některý z těchto odborníků využil i jako doplnění při skládání či obhajobě své vlastní vysokoškolské docentury, či prezentaci svých vlastních výzkumných a vývojových prací, které na této katedře prováděli.  Se svým kolegou se tomu nejednou upřímně zasmáli. A navíc, pod svícnem bývá tma. Je ovšem pravdou, že naprostá většina vysokoškolských profesorů si jich vážila a chovala se k nim velmi korektně. Stejně tak mnozí ze studentů, pokud se dozvěděli, cože jsou ti dva důchodci na zkušebně materiálů vlastně zač.

Nejen jejich věk a zdravotní stav, ale i dále se ,,utahující šrouby normalizace“, je nakonec dovedli k definitivnímu odchodu ,,na odpočinek“. Tím však ještě zdaleka jejich životy, ani jejich aktivity a zájmy  nekončily. Zažili mnohé. A mnohé je ještě čekalo. O tom zase příště.

(zdroje: osob.a rod. archiv autora)

     1.2.14                                                                                          George Anthony