Rytíři nebes- občas i na pivku, avšak stále vzdorující

Z pamětí a vzpomínek jednoho z mnoha…Jen namátkou- pár jmen. Co jméno to osud. Adam, Doktor, Flekal, Šeda,Vopálecký, Irving, Šerhant, Procházka, Jiroudek, Konopický, Vacek, Štanc, Hrubý, Vendl, Lom, Snídal, Schoř, Kiršner, Mikulenka, Krézek, Bachůrek, Weber, Šiška, Fajtl, Hlučka, Loucký, Ivanič, Kocfelda, Gemrod, Bednařík, Maňák; Liška, Mrázek, Chábera, a další a další. Ti všichni odvedli ohromný díl svých životů pro Vlast. A také se podíleli na historii našeho válečného i civilního letectva. Měli toho hodně za sebou. A nejen za války.

V padesátých letech poznali různé druhy persekucí, od vyhazovů od létáni, z armády, od aerolinií, z práce, z bytu. Včetně jejich rodin i příbuzných. A mnozí z nich prošli i komunistickými kriminály. Co jméno, to individualita. Ve všem. A přesto v mnohém podobné osudy. A  ještě něco, co je spojovalo. Pevné přátelství a skutečná kolegialita. A také nesmiřitelný odpor k režimu, který jim i jejich blízkým tak ubližoval a zárovenˇ se tak usilovně snažil dovést až k zapomnění jejich zásluhy a hrdinství. K zapomnění na TY, kteří se spolu s dalšími podíleli na tom, aby byla i po válce zachována naše státnost, aby v r.1938-39 rozbitá a z mapy vymazaná ČSR patřila k vítězům II. světové války. Stejně tak jako naši parašutisté, kteří provedli atentát na Heydricha, i jako Ti, kteří doma prováděli skutečný odboj a i parašutistům pomohli. Ale i jiní. A mnozí, mnozí z nich za to zaplatili cenu nejvyšší. I s celými rodinami i svými příbuznými. I s vyhlazenými obcemi. Jen a pouze díky takovým lidem a za cenu takových obětí  bylo de jure velmocemi NAŠE spojenectví oficielně uznáno, stejně jako Naše exilová vláda a uzavřeny patřičné mezinárodní smlouvy. Tyto skutečnosti však později pochopitelně nehrály ,,do not“ komunistickému režimu a byla snaha toto vše z naší historie vymazat. I památku na naše vojáky např. z Tobruku, ale i z jiných míst,  naše jednotky, včetně jejich velitelů. Velmi usilovná snaha. Bohužel, v mnohém i ,,úspěšná“ cílená deformace, zamlčování naší historie a překrucování našich dějin!

Ti, kteří žili v Praze se v osmdesátých létech scházívali také v restauraci Plzeňský dvůr na pražské Letné poté, co jim bylo zakázáno, či znemožněno scházet se předtím jinde. Někdy se vstavovali i mimopražští. I v této restauraci však byli pod kontrolou a posléze i zde jim byly schůzky znemožněny. Ale to je nerozdělilo. Sice již ,,údajně“ nebyli bráni jako ,,občané druhé kategorie“, ale to neznamenalo, že by vše pominulo. Přestože se někteří z nich vrátili z války z ,,Východu“, přeci jen pro režim zůstali i nadále „Zápaďáky“. Většina z nich již byli důchodci. Jiní pak v těch časech byli již po smrti. Např. Koukal či Altman. Dnes již nežije žádný z nich, ale pro Ty, kteří nezapomněli, tu jsou a budou stále.

A způsoby jejich vzdoru? Vždy ,,po svém“. I přes rizika a překážky. Od humoru až po otevřené projevy. Např. i na vzpomínkových a pietních akcích. Atˇ šlo o Ležáky, či u kostela v ,,Resslovce“ i při návštěvách britské či francouzké ambasády, či při vzpomínkových akcích na Olšanech, např. i u památníku padlých kanadských vojáku. Vždytˇ naše ,,třistadesítka“ v BoB působila spolu s kanadskou perutí, vedenou legendárním beznohým D. Baderem. 

A také na posledních rozloučeních se svými kolegy a kamarády. Občas se jednotlivě, či i ve skupině objevili při některých příležitostech ve svých válečných uniformách. Měli přes ně svrchník, na hlavě třeba klobouk, namístě pak kabát a klobouk sundali a nasadili si vojenskou čepici. Např. při aktu posledního rozloučení s jejich jedním kolegou se v r.1980 v Pardubickém krematoriu náhle vedle rakve zesnulého objevil člověk v uniformě RAF, po celý obřad tam odstál v pozoru čestnou stráž, a poté po ,,anglicku“ zmizel. Ani pozůstalí netušili, kdo to tehdy tu čestnou stráž stál. Často tak u místních funkcionářů způsobovali i značné zděšení. Stalo se, že na pohřbu jednoho z nich létala nad nimi i helikoptéra. Někdy jim bylo bráněno i v přístupu na některé akce, či do některých míst. Ale i s tím počítali.

A někdy příště zas ,,ještě něco“. Třeba zas pro změnu o válce či i lecčems jiném…

O rytířích nebes.

( použité materiály: osob. rod.archiv autora -C- J.A.J.)

               10.2.14                                                                      George Anthony