Rytíři nebes – nejen období ,,normalizace“

Často se scházeli se svými kolegy  a kamarády, navzájem se navštěvovali i doma, občas se sešli na pivku, kde vzpomínali na to, co prožili. Probírali vše, co právě prožívají, udržovali si velice dobrý přehled o tom, co se děje doma i ve světě a vždy měli své vlastní názory. Také se scházeli na velvyslanectvích některých států, které byly za války spojenci. Byli tam jako veteráni oficielně zváni při různých výročích a příležitostech. Tam jim byla vždy projevována skutečná úcta a oni si toho nesmírně vážili.  Jejich prostřednictvím pak byli zváni i na návštěvy do těchto států. Také se několikrát podíval na některá místa, kde za války působil. Byli nejednou přijímáni i nejvyššími představiteli těchto států a byly jim udělovány pocty, kterých se doma v těch časech nikdy nedočkali. Vždy to pro ně byly nesmírně silné zážitky. Jedné takové pocty se mu  dostalo při takovéto návštěvě, na kterou byl pozván, i naprosto neoficielně.                                                                                                   

Na letišti v hlavním městě státu, kde za války působil, musel tehdy jako každý pasažér projít celní kontrolou. Otevřel své zavazadlo. Na vrchu měl složené své osobní věci. Celník jej požádal, aby je odkryl. Vyndal celý obsah svého zavazadla, včetně své  složené válečné uniformy s emblémy vojenského letectva tohoto státu s řadou jemu udělených vyznamenání. Z komisního celníka byl okamžitě zcela jiný člověk. Uchopil sako jeho uniformy, vyzdvihl je vysoko nad hlavu a se slovy: ,,Omluvte mne Pane, vše je v naprostém pořádku. Srdečně Vás vítáme!“, mu jej uložil zpět.  Celníci, policisté, vojáci, ale i civilisté mu udělali špalír přes celou halu, uniformovaní stáli v pozoru a salutovali! Vyhrkly mu slzy do očí. Nebyl schopen slova. Utřel si své brýle, pak poděkoval a se vztyčenou hlavou prošel mezi nimi směrem k východu. Jiný svět. Svět, kde na ně nikdy nezapomněli, kde si jich vážili, kde nikdy neztratili svou lidskou hodnotu a úctu, svou důstojnost! 

Doma to bylo jaksi naopak! Byl o ně zájem! Také na ně nezapomínali! Zájem ,,úřední“, ba přímo státní!  Kdo se s kým schází, kde a proč, jaké styky mají se zahraničím. S kým a co si dopisují i telefonují. Totéž pak i co se týkalo jejich blízkých, včetně jejich rodin, až po vnoučata! Vždytˇ i ta přece také pocházela z TAKOVÝCH  rodin !  Dokonce ani při návštěvách ambasád nebyli bez dohledu. Vždy a všude se našli  lidé, kteří budˇ z prospěchu, či donucení, anebo jiných ,,pohnutek“ byli ochotni či ,,nuceni“  se k tomu propůjčit a podílet se na těchto ,,hrátkách“. Samozřejmě vše pod dozorem a v režii ,,profesionálů“. Ovšem ti, jichž se to týkalo, na to byly již za ta dlouhá léta do jisté míry zvyklí. Rozhodně však nikdy ne s tím smíření!

Také zde však žili lidé, kteří měli upřímný zájem o to, co, kdy a jak se skutečně událo a co tito, v tom čase již ,,pánové v létech“, opravdu prožili. Vážili si jich a dávali jim to najevo. Ani pro ně to však nebylo bez rizika a ne všichni z nich to ,,ustáli“.  Šlo především o studenty a různé ,,fandy“ letectví, včetně některých aeroklubů. Při příležitostech různých výročí a svátků je zvali na besedy, pietní akce i na návštěvy sportovních letištˇ. Také se nejednou se svými kolegy  a kamarády některých z těchto setkání či pietních akcí zúčastnil. Vždy však pečlivě svou účast vážili s ohledem na to kde, kdy, kým a při jakých příležitostech byly tyto akce pořádány.  Znali ,,své papenhaimské“. 

                                                  ---------------------------------

Jelikož bylo a stále je u mnohých snaha mnohé události a skutečnosti bagatelizovat, či dokonce popírat, autor přikládá ,,malou“ ukázku. Je ovšem otázkou, kdo a proč má  jaké důvody k negaci těchto úseků našich dějin. Od neznalosti, až po záměr.

…. a. č. 671331 MV, svazek kategorie S – vedený od 8. ledna 1976 2. oddělením 4. odboru
X. správy FMV (Správy kontrarozvědky pro boj s vnitřním nepřítelem) pod krycím
názvem DRUŽBA...
… odbočka SPB (Svaz protifašistických bojovníků)soustředil příslušníky RAF z Prahy (dle StB tzv. „Pražská skupina“). Od roku 1970 setkání příslušníků RAF v restauraci Na Zvonařce v Praze. To jim bylo brzy zakázáno, ale setkávali se dále, a to v restauraci Družba na Václavském náměstí v Praze. Pro StB byli nebezpeční i proto, že měli kontakty na osoby ve Velké Británii a na britském velvyslanectví v Praze. Ve svazku jsou dochovány zprávy o schůzkách bývalých příslušníků RAF, záznamy o jejich sledování (které vyčteme i ze svazku tzv. IV. správy FMV – Správy sledování, krycí název DRUŽBA...od roku 1975.
V srpnu 1968 věděla StB o srazu západních letců a stíhačů v Kolíně, v srpnu 1970 se konalo setkání na anglickém velvyslanectví u příležitosti 30. výročí bitvy o Velkou Británii. V roce 1976 StB konstatovala, že nemá k dispozici komplet.seznam bývalých příslušníků RAF a že nejsou dosud všichni do detailů samostatně „rozpracováni“....
Atd....

Co se sběru info o našich příslušnících RAF týká, paradoxně v mnohém napomáhali i někteří VŠ studenti při zpracovávání historie našeho odboje. Nelze tvrdit, že vědomě, ,,někdo“ jim však tato studijní témata a zadání pro diplom. práce musel schvalovat. Tím ovšem neklesá význam jejich práce, i díky jim se mnohé pro naší historii podařilo zachovat, či dopátrat.

Jako jeden z mnoha dalších příkladů mohu uvést, že např.v jedné restauraci u Letné jim posléze znemožnila StB schůzky prostým příkazem personálu restaurace v tom smyslu, že jim nesměla být rezervována místa. I v této restauraci však byli do té doby pod dohledem. Mám i mnohé osobní zkušenosti. S mnohými  t.zv. ,,západˇáky“ jsem se osobně odmalička znal i na ,,vlastní kůži“ mnohé prožíval. No a další zase někdy příště.

(použité materiály: osob.rod.archiv autora  -C- J.A.J., ukázka - Sborník Archivu bezpečnostních složek 10/2012 )

          2.2.14                                                                                         George Anthony