Rytíři nebes - konec války a návrat Domů

Další pokračování ze vzpomínek a pamětí jednoho z mnoha. Během svého působení v Anglii získal od svých zdejších kolegů a přátel ještě jednu přezdívku. Jeho jméno se jim špatně v jejich jazyku vyslovovalo a tak si jej s jejich typickým jim vlastním smyslem pro humor ,,překřtili". Souviselo to s jeho menší postavou. Říkali mu ,,Longer“.  Jeho nejbližší přátelé - krajané a kolegové si tuto přezdívku počeštili. Říkali mu ,,Dýlka“. Jak od ,,místních“, tak i od krajanů to však bylo především projevem přátelství  a uznání a on to velice dobře věděl.

VÁLKA SKONČILA ! ZVÍTĚZILI ! Mimo dopravního letectva a některých speciálních činností byly všechny ostatní lety ,,uzemněny“. On  patřil mezi ty, kteří ještě nějaký čas v létání pokračovali.  Ještě coby zahraniční voják spojenecké armády, tedy dosud v její uniformě, se konečně dostal i do Prahy. Byl jako pilot členem posádky, která v červnu 1945 dopravila gen. Janouška z Londýna na Ruzynˇ a druhý den opět do Londýna. Souviselo to s organizací návratu našich letců v RAF z Británie zpět do Vlasti.

Chtěl se za každou cenu , bytˇ jen na chvilku, podívat domů. Nebylo to jednoduché. Musel žádat o povolení a také vyřídit celou řadu formalit. Těch ,,bumážek“ a podpisů, co k tomu potřeboval! Konečně vlak, cestou veliké těšení, ale také obavy, co všechny jeho blízké potkalo. Za celá léta i posledních pár dnů se k němu různými oklikami dostávaly pouze neurčité  a kusé informace a vzkazy. A tak se na den přesně, po šesti letech (!), konečně podíval domů. Nesmírná radost ze shledání, množství otázek a odpovědí, nestačil by na to týden. Neměli pro sebe mnoho času, ráno se musel hlásit zpět na Ruzyni a generála dopravit zpět do Londýna. Za několik týdnů poté i on ukončil službu u své jednotky, stejně jako jeho kolegové-krajané. Cesta do Prahy, tentokrát již jako pasažéři. Ohlásil se na štábu, vyřídil nutné formality - byl ještě stále voják, a konečně domů!

DOMOV! Setkání se všemi blízkými. Otec, sourozenci s rodinami, příbuzenstvo. Také sousedé a kamarádi. A JEHO ,,DĚVČE“, maminka JEHO SYNA! A SYN, kluk již v předškolním věku. První setkání! Podobou a gesty celý táta, když byl v jeho létech. Nemohl by tátu zapřít, ani kdyby chtěl. Ale nechtěl, i když byl trochu v rozpacích. Tak to je Můj Táta! Pilot, voják, důstojník s uniformou plnou vyznamenání, hrdina! Trošku se ho bál, ale přitom byl na něho i velice pyšný. Hned si kápli do noty. Juniora moc zajímala letadla. Znal kdejaký typ. Po kom asi synek byl…. 

A tak se dočkal naplnění svých snů. Konečně o roky odložená svatba, rodina, byt. Vysněné povolání, slušný příjem, skvělá manželka a máma, zajištěná rodina. Který chlap by o to nestál! A tak létal dál. Tak, jak si od dětství snil a přál. Dokázal své sny naplnit. Po čase na vlastní žádost ukončil svou službu u armády a nastoupil u aerolinií v Praze jako civilní dopravní pilot. A za pár měsíců nato měl junior brášku!

Opět křížem krážem, tak jako již před válkou, prolétal svou vlast, ale také opět i kus světa. Znovu od arktických oblastí až po tropy. Tedˇ ovšem i s civilními letouny a převážně za dne. Válečná rizika pominula, ostatní zůstávala. Ale to k tomu patřilo. Jednou byl jeho plně pasažéry obsazený letoun nad  územím sousedního státu zasažen bleskem. I to již několikrát  za léta své praxe zažil. Tentokrát však na okamžik kompletně vysadila celá elektrická výstroj stroje. Dokázal opět se svou posádkou celou situaci zvládnout a bezpečně svůj stroj, ač s poněkud vylekanými cestujícími, dopravit na cílové letiště.  Znovu pilotoval mnoho typů letadel, některá ,,létal“ již dříve, na jiná se bez problémů dokázal rychle zacvičit. Stačilo pouze krátké zaškolení a ,,seznamovací“ lety. Prováděl i mnohé mimořádné lety, kdy převážel významné osoby a ,,hodnostáře“. Některé z těchto letů byly také transportní, s různými náklady. Takovým byl i let za účelem přepravy součástek pro jednu z důležitých továren  na našem území. Se svou posádkou pro ně letěl do města, které se nachází v jedné  ze severských zemí. Bylo výrobou těchto součástek velmi známé. V pohodě letěli s,,kořistním“ letounem. Nebyl příliš rychlý, ale mezi piloty pro svou spolehlivost oblíbený. Po přistání byli navedeni přímo před hlavní portál budovy a tam – kobereček, kapela, kroje, kytice, proslovy. Domnívali se, že jde o omyl. Nebyl ! Na tomto letišti  byli prvním zahraničním leteckým spojením, které sem po válce zavítalo!                                                                                                       

Jako stoprocentní profesionál neustále udržoval svou kondici, rozšiřoval a zdokonaloval své znalosti a využíval každé příležitosti k udržování svých zkušeností a návyků, které za svou praxi získal. To se týkalo i těch, které získal jako noční stihač. Proto nejednou žádal i za dne a příznivého počasí  na letištích, která byla příslušně vybavena, o povolení  k přistání podle přístrojů .Běžně mu bývalo udělováno. Bylo to vítané i pro ně. Mohli si tak  procvičovat  svůj personál a rovněž si zkontrolovat a seřídit  svá zařízení. Sám pak tyto své dovednosti nejednou běžně užíval v situacích, kdy byla tato letiště z povětrnostních důvodů či za nocí pro provoz uzavřena. Stačilo, aby do rádia sdělil své jméno a přistání mu bylo povoleno. ,,Je toVaše Kapitáne“, taková slova bývala často obsahem odpovědi na jeho žádost. Samozřejmě plně na jeho odpovědnost. To k tomu vždy patřilo. Byl přece kapitánem letounu. Zkušenosti mu umožnily vyřešit  nejednu kritickou situaci.                                                                                                                                                                                                                 Při jednom z běžných linkových letů do severských zemí se počasí nečekaně velice zhoršilo. Jak cílové, tak další letiště, určená jako možná záložní, na která byl rádiem ze země směrován, byla rychle uzavírána.Téměř již byla vyčerpána palivová rezerva letounu. Jedno z posledních dosažitelných letištˇ, z části umístěné mezi skalními masivy,  mu odmítalo přistání povolit. Sdělil jim SVÉ rozhodnutí a na vlastní nebezpečí přistání podle přístrojů a radiomajáku bez problémů provedl. V husté mlze přesně a měkce posadil svou oblíbenou ,,Dakotu“ na dráhu, dobrzdil, provedl závěrečné předepsané úkony a poté zápis data, času a místa přistání do letového denníku. Tomu, že byli na letišti zalarmováni hasiči i ambulance, se jen tiše usmíval. Nebyl žádný hazardér, ani dobrodruh. Věděl přesně, co dělá a co je třeba. Každý, kdo jej dobře znal, to o něm také dobře věděl. Byl profesionál. Jako vždy, precizně a zodpovědně, odváděl svou práci.

Letecká doprava v poválečném období zaznamenala veliký rozmach. O tom i dalších osudech mnohých však zas někdy příště.

(- použité materiály a zdroje osob. rod. archiv autora -C- J.A.J.)

               23.1.14                                                                            George Anthony