Před mocmoc lety se takto parafrázoval refrén trampské písničky, známé také jako ,,Šinu si to starým Kolorádem..“ Byla to písníčka o ,,divokém západu“. To, že ti, kteří jí zpívávali, byli často nejen za takové písničky, ale třeba i za žvýkání žvýkaček označováni za ,,americké pásky“, je dnes toliko úsměvnou, pro mnohé třeba i těžko uvěřitelnou vzpomínkou. Tentokrát však nejde ani o vzpomínky, ani o ,,divoký západ“. Spíše o ,,divoký východ“. Velmi divoký. O státní celek či útvar, v současnosti známý jako Ukrajina. A nenachází se daleko. Skoro ,,za humny“.
Ukrajina je země ležící ve východní Evropě; na východě hraničí s Ruskem, na jihozápadě s Moldavskem (včetně neuznaného Podněstří), Rumunskem, na západě s Maďarskem, Slovenskem a Polskem, na severu s Běloruskem. Jižní hranice je tvořena Černým a Azovským mořem, které odděluje poloostrov Krym. Na Dněpru, největší ukrajinské řece, leží také hlavní město Kyjev.
Ukrajinská republika získala nezávislost roku 1991 po rozpadu Sovětského svazu. Je po Rusku druhým největším evropským státem! A zároveň je zakládajícím členem Společenství nezávislých států. Ukrajina je unitární stát, který se dělí na 24 oblastí, 2 města se zvláštním statutem (Kyjev a přístav Sevastopol) a autonomní republiku Krym. Hodně emigrantů přijíždí do Česka hledat práci a azyl. Tzv. Oranžová revoluce na konci roku 2004 přinesla obrat v ukrajinské politice; na rozdíl od spíše „proevropské“ západní části je však východ a v menší míře i jih kulturně a politicky orientován spíše na Rusko (z Wikipedie).
Z výše uvedeného celkem zřetelně vyplývá, že jde o ,,poněkud nesourodý celek“. Od různých zájmů obyvatel různých oblastí, různě orientovaných, tu více na východ, či zase více na západ. A také o kapitálová velmi propletená uskupení přímo představující i tzv. ,,politické proudy“. Včetně ,,vnějších zájmů“ a všemožných propojení. Současná situace je pak ,,toliko“ vyvrcholením boje mezi těmito uskupeními. Dosáhl již, bohužel, podoby hrozící občanskou válkou a rozpadem státu. A nejspíše již zúčastněné strany dosáhly bodu, kdy pro ,,své vítězství“ jsou schopny využít cokoli. A východiska jsou přinejmenším nejasná.
Nezbývá než doufat, že jak současné ,,domácí" strany sporů, tak i ,,strany vnější", dospějí k dohodě. K takové, aby zastavily současný chaos a nastolily řád, na kterém bude moci dále existence, atˇ v původních hranicích, či vytvořením nových útvarů či celků, možná. Není to v zájmu toliko Ukrajiny a jejích obyvatel, ale i Evropy i světa. Pokud by se tak nestalo, raději ani nedomýšlet!
19.2.2014 George Anthony
