Mrskut, též pomlázka, tatar, atp.

Jó, mrskut. Zmrskat děvuchu, a následně i sebe. Pravidlo mnohých koledníků. Koleda koleda. Dejte panáka. Za tu námahu. A pak skutálet se třeba ze svahu. Holt taky tradice. Zmrskat zadnice. A taky sebe.

  Šlo leccos vykoledovat. Třeba i si. Taky vejce malovaný. Jen bacha na záprtky. Ale třeba i na ty černý. Ne všechny. Jen některý z nich. Z některejch se může vyklubat třeba i plivník.

Plivník je bytost ze slovanského folklóru sloužící hospodáři, typicky v podobě kuřete a vylíhlá ze zvláštně opatrovaného vejce. Tyto a další rysy někdy sdílí také skřítci a jiní ochránci domovů, ale plivník se od nich liší častějším přisuzováním ďábelského charakteru, včetně podání o ztrátě duše hospodáře a uzavření smlouvy podepsané krví. Tato bytost, často pod jménem zmok, ale  i jeho mnohé další varianty, se také objevuje stále. Vlastně je to také tradice. A nejen na těchto stránkách.

Český plivník či prašivec se měl objevovat v podobě zmoklého kuřete či ohnivého draka a sídlit za komínem, v peci či u kamen. Hospodář jej měl krmit tím co sám jí a ten mu na oplátku měl nosit obilí i peníze a zajišťovat blahobyt. V případě nedostatku potravy plivník za nocí vydával velký hluk a dusil hospodáře.

 Pomlázku lze přiřadit i k přechodovým rituálům končící zimy a nastávajícího jara. Tato nekřesťanská praxe byla v průběhu dějin v různých kulturách teologizována a zasazena i do křesťanského rámce. Koleda, koleda …

Lehce  a s citem děvčata jakéhokoli věku pomlázkou počastovat jistě lze.. Třeba i pro krásu a pro lásku.

Po svátečním obědě opět lehce poobědový dezert při kafíčku a cigárku Windffouss

P.S.. autor není ani z rodu plivníků, ale ani z těch, kteří se při každé příležitosti dokáží i dokázali zpumprlíkovat. Ani s kýmkoli, natož čímkoli.