Dušičky. Vzpomínka na památku všech zesnulých.

Svátek zesnulých, Památka zesnulých, či lidově Dušičky, připadá na 2. listopad. Vzpomeńme i vzpomínejme.

 V římskokatolické církvi je dnem liturgického roku, kdy se církev modlí za zemřelé. Liturgické obřady slouží v tento čas i Církev československá husitská, která vzešla z prostředí katolického modernismu po první světové válce.

Po generace generací je tento svátek pro mnohé až samozřejmostí. Je svým způsobem i symbolem kontinuity života lidského. Jak korálky na růženci. Od křížku zpět ke křížku. Církev vzpomíná všech věrných zesnulých.    Mnozí pak v tento den vzpomínají i na své předky, blízké i přátele, kteří zde již nejsou. A zároveň i jsou. Žijí dále. V nás. V paměti, a především v bytí nás, živých. Všichni jsme součástí tohoto kontinua. Ano, všichni. I v pokrevních vazbách, po meči i po přeslici. Stále. Jen v onen den, svátku zesnulých, si to snad více připomínáme a uvědomujeme. Snad. Věřím, že mnozí opravdu ano. Je to projev nejen úcty, ale i vědomí toho, že jsme všichni toho všeho nedílnou součástí. A proto vzpomeňme. Je na koho a proč. Stále. Je to totiž i o nás samotných. J.A.J.