Pokračování ze vzpomínek a pamětí jednoho z našich rytířů nebes. Jednoho z mnoha. Po kapitulaci Francie zamířil spolu s dalšími kamarády a kolegy do země, jež tehdy jako jediná dokázala vzdorovat. Nepřítel se svými spojenci v podstatě opanoval celou Evropu a dále expandoval i na jiné kontinenty. Se svým velkým sousedem na východě pak stále značně v mnohém kooperoval.
Spolu s jednou skupinou se mu podařilo, bytˇnijak jednoduše, do této vzdorující země dostat. Několikrát cestovali vlaky i loděmi a když se konečně v této zemi vylodili v jednom z jejích velkých přístavů, byli velice překvapeni. Žádný chaos, naopak, pořádek, perfektní organizace a hlavně odhodlání a víra zdejších obyvatel, že se nejen ubrání, ale i zvítězí. Na místě je uvítali jako spojence, okamžitě se o ně postarali a začali je ihned zařazovat podle jejich odborností. Po vyřízení všech formalit je umístili do nově zřizovaných jednotek a okamžitě začínal jejich výcvik, včetně intenzivní výuky jazyka. Byl zařazen do první nově zřizované letecké jednotky, která byla vytvářena převážně z jeho krajanů. Šlo o jednotku stíhací, která byla složena především z pilotů, kteří již za sebou měli, stejně tak jako on, bojové zkušenosti ze své předchozí účasti v této válce. To umožnilo jejich velice rychlé přeškolení na moderní stíhací stroje, které měla tato armáda ve výzbroji. Jednotka byla záhy ustavena jako plně operační a vzápětí nasazena do těžkých vzdušných bojů. Tak i on, jako jeden z mnohých, ač byl mezi stíhači věkem jedním z mladších, dále odváděl se svými kolegy svůj podíl. Opět mnozí z nich zahynuli, nebo utrpěli zranění. Opět byl často přímým svědkem těchto událostí. Dál ,,rozdával“, ale i ,,slízl“, i jeho stroj byl nejednou o mnohé otvory a šrámy, které na něm být neměly, značně ,,bohatší“. Ale zatím stále stálo štěstí na jeho straně. Nejeden nepřátelský letoun těžce zasáhl při vzdušných soubojích nad mořem, pobřežím, deltou velké řeky, i nad hlavním městem. Nebylo však vždy možné sledovat konečné výsledky zásahů, neboť i to mohlo znamenat vzápětí konec vlastní! Jejich stroje v té době ještě nebyly vybaveny ,,fotokulomety“, aby bylo možno výsledek zásahů jednoznačně doložit, či upřesnit. Nejdůležitější však bylo, že vzdorovali. Úspěšně.
Štěstí měl i když byl sestřelen. Sestřelen však byl vlastní protileteckou obranou, umístěnou na pobřeží! Ta se domnívala, že letouny, které se v jejich směru střemhlavým letem řítí, útočí, a proto zahájila palbu. Letouny však musely s ohledem na situaci ve vzduchu pouze prudce změnit kurz a výšku a shodou okolností se tak ocitli přímo proti postavení vlastní protiletadlové obrany.V prvním stroji byl jeho velitel. Sledoval jej jako,,jeho číslo“. Snažil se mu, stejně jako již mnohokrát před tím, pečlivě ,,krýt záda“. Velitelův letoun zasažen nebyl, jeho však ,,dostal naloženo“! Konec jednoho křídla mu ustřelili, v druhém zela obrovská díra, motor začal vynechávat, řízení šlo ztuha. Kryt kabiny nešel otevřít, zásahy byl zdeformovaný. Navíc byl již příliš nízko na použití padáku. Cítil pach benzínu a spáleného oleje. Jednal naprosto reflexivně. Vypnul zapalování, uzavřel palivo.Vyhlédl vhodné místo na nouzové přistání, přistával bez podvozku. Na louce, kam směřoval, postřehl vysoké špičaté kůly. Byly tam umístěny kvůli znemožnění nepřátelských výsadků. Neměl však již na vybranou. Aby se na ně nenabodl, navedl letoun do ostrého bočního náklonu a obratem na křídle mezi kůly. Příšerný náraz, rachot, pak ticho. Trup letounu byl od zásahů proděravělý jako ,,řešeto“ a za kabinou se zcela rozlomil.Tudy se přes sedačku rychle dostal ven. Kombinézu měl nasáklou benzinem. Letoun mohl vzplanout a explodovat. Venku postřehl, že má jak letecké boty, tak kombinézu od kolen dolů zcela rozcupovanou. Zděsil se, že má nohy zmrzačené, plné střepin a že v šoku necítí bolest. Rychle kombinézu svlékl. Kalhoty pod ní byly takřka netknuté! Všechny střepiny uvízly v ovčí kožešině, kterou byly kombinéza i boty podšité! Kromě několika boulí, šrámů, podlitin a modřin a následném leknutí ,,víc“ neutrpěl. Vzápětí přijelo vojenské auto od protiletadlové baterie, která jej ,,sundala“. ,,Velká omluva Pane, byl to politováníhodný omyl. Doufáme, že jste OK ! Štěstí, že Vás nezasáhly zápalné střely! Ihned předáme Vaší jednotce potřebné informace“. Postarali se o něho, ošetřili, pohostili a oslavili to. Však bylo co! Vždytˇ ho málem dostali! Oklepal se a za pár dnů létal dál.
Tato naše letecká peruť tak jako vůbec první z naších vojenských jednotek vstoupila do této války a zúčastnila se největší a nejdelší letecké bitvy v historii.Tak se i ona podílela na jejím úspěšném průběhu i výsledku, který silně vyčerpal letecké síly nepřítele. Ten byl v důsledku toho nucen své plány na obsazení této země zastavit. Velká letecká bitva skončila, válka pokračovala. Ač již v menší míře, stále byla držena plná bojová pohotovost. Na tom všem se nadále u své jednotky podílel se svými kolegy i on. Jednotka několikrát měnila základny a byla pověřována různými úkoly. Jedním z nich byla letecká ochrana spojeneckých lodních konvojů. Na tyto patroly se svými kolegy běžně vzlétal. Jedna z nich byla málem jeho poslední ! Málem.
Jako vždy kroužili okolo konvoje, raději v trochu větší vzdálenosti v předepsané výšce. To pro jistotu, aby po nich náhodou námořníci omylem nezačali pálit. Občas se to stávalo. Náhle se mu prudce zvedla teplota motoru, z kterého posléze unikal bíle zbarvený dým. Porouchalo se chlazení a motor se mohl každým okamžikem zadřít. Rádiem to sdělil svému kolegovi, který mu radil, aby přistál na vodu, či použil padák, že jej námořníci vyloví. To odmítl, šance na přežití jak samotného přistání do vln, tak v ledové vodě, byly minimální. Vydal se směrem k pobřeží. Byli od něho daleko, nebylo vidět ani z výšky.Vypnul zapalování a palivo, co nejcitlivěji vedl stroj v klouzavém letu. Přesto rychle ztrácel výšku. Jeho kolega vše ohlásil na základnu a se svým strojem se vydal za ním.Téměř nad hladinou se pokusil dát motor znovu do chodu. Podařilo se. Opatrně ovládal plyn, pomalu stoupal. Přitom stále sledoval ukazatel teploty. Když se přiblížila kritické hodnotě, motor opět vypnul a znovu přešel do klouzavého letu.Kolikrát tento postup opakoval, to nevěděl. Konečně pobřeží. Zavrhl přistání hned na něm, bylo silně zaminované, přelétl je, teprve poté si vybral vhodné místo. S vypnutým motorem a bez podvozku jemně posadil svoji stíhačku na břicho. Jen se chvilku lehce klouzala a pak se zastavila. Pouze se ohnul jeden list vrtule a tím vlastně pod přídí posloužil jako lyže. Ve svých sluchátkách zaslechl radostné zvolání svého kolegy: ,,Téééda, to bylo krááááásnýýýý!“ První, kdo k jeho letounu dorazil, byl voják, který v tomto úseku hlídkoval. Koukl na letoun a česky povídá: ,,Ty jsi Čech ?“ Hlídkovou službou v tomto úseku byla v té době pověřena jednotka čs. pozemních vojsk. Letoun mimo vrtule a předchozí závady zůstal naprosto nepoškozený a za pár dní mohl opět létat. Stejně tak i on.
Jejich společný nepřítel napadl i poslední velký stát v evropském teritoriu, a to přesto, že s ním měl uzavřenu řadu vzájemně výhodných smluv a čile s ním po dlouhé roky v mnohém kooperoval a dokonce se s ním o první jím v této válce napadený stát podělil. Tento nyní napadený stát tehdy nechal část velitelského sboru armády obsazené země, který se k nim s nadějí uchýlil, bez zábran povraždit! A nyní z něho byl spojenec! Někteří krajané a kolegové byli později na území tohoto spojence převeleni. On však i nadále zůstával. Zem, která jemu i jeho krajanům poskytla útočiště i možnost boje proti společnému nepříteli, získala i dalšího spojence, který byl napaden spojencem nepřítele. Tento spojenec se již dříve velikou mírou podílel na námořních konvojích, které se svými kolegy ve svých strojích na jim svěřeném úseku i on doprovázel. Válka pokračovala. Světová…
( zdroje a materiály- osobní rod.archiv autora -C- J.A.J.)
17.1.14 George Anthony
