Benešovy dekrety a odsun, nebo ,,vyhnání“?

 Toto téma je stále bolavé. Různě vykládané, prezentované i chápané. Navíc je často posuzováno prizmatem současnosti, což může být velice zavádějící, ba přímo scestné.. Mnohdy i z neznalosti, leckým i účelově, atˇ už z důvodů jakýchkoli. Často se opomíjí, že šlo o následky, resp. důsledky a dozvuky II.WW. Rozhodující slovo měly vítězné mocnosti. Bez nich by takové řešení prakticky vůbec nepřipadalo v úvahu. V daném kontextu oné doby se však jevilo jako jediné možné a správné i z důvodu potenciální ,,prevence“. Čili snahou eliminovat možné opakování událostí, jež, m.j., vedly i k rozpoutání války v Evropě.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------

  Základní myšlenku  k nucenému odsunu tzv. sudetských Němců nevymyslel prezident Beneš, ale vznesl a také prosadil Neville Chamberlain za tehdejší Anglii. Chamberlain navrhl, aby po válce byly odsunuty do Německa všechny německé menšiny z tehdejšího Československa a Polska , aby se tento etnický problém vyřešil už jednou pro vždy, tak jak se to předtím stalo i mezi Řeckem a Tureckem (celkem až 17 milionů obyvatel!). Anglická konzervativní strana tuto jeho myšlenku přijala a také ji pomohla plně prosadit u spojenců. Britská vláda přesvědčila vládu USA i SSSR o výhodách tohoto řešení a  pro všechny  byl  výsledkem  závazný  Protokol  Postupimské  Konference  z  2.srpna  1945. Nucený odsun byl proveden na jeho základě. Beneš by nebyl sám nic docílil, kdyby zde nebyla primární vůle hostitelské britské vlády.  

  Návrh odsunu Němců byl výlučně z její vlastní iniciativy. Jinými slovy, bez britské vlády by se prezident Beneš v tomto směru namáhal zcela marně. Je zřejmé, že  ČSR nemohlo Němce z vlastní vůle vyhostit, poněvadž je museli přijmout tehdejší spojenci. Ti, jako vítězné mocnosti tehdy okupačně vládli a spravovali jak Německo, tak Rakousko. Samotný odsun logisticky připravila Mezispojenecká Komise v Německu.

  Němci byli postupně a plánovitě odsunuti do americké a ruské zóny, podle přesného a závazného plánu převážně během  roku 1946. Československo odsun vůbec nenavrhlo a tedy ani nezpůsobilo.  Logicky tak neneslo žádnou právní, ani hmotnou odpovědnost. Odsun se konal pod přísným dohledem Mezispojenecké Komise a Československu se tehdy dostalo dokonce veřejného uznání za jeho humánní a kompletní provedení. Jakékoliv domělé nároky ohledně odsunu by tedy německá vláda a skutečně poškození Němci musely předložit a uplatňovat na  tehdejších vítězných mocnostech, tedy USA, Velké Británii a Ruska.  Německo a Němci by totiž právě na základě oné dohody vítězných mocností neměli už vznášet  žádné hmotné, ani finanční nároky plynoucí z nuceného vysídlení, poněvadž Německo mělo být doposud stále vázáno smlouvou mezi ním a spojenci z 26. května 1952, doplněnou a později ještě ratifikovanou v Paříži 23. října 1954 (Convention on the Settlement of Matters Arising out of the War and Occupation, signed at Bonn on 26, May 1952, as amended by Schedule IV to the Protocol; on the Termination of The Occupation Regime in the Federal Republic of Germany, signed in Paris on 23. October 1954) 332UNTS 219.

  Podle kapitoly 6, článku 3, této smlouvy Německo nemůže už nikdy uplatnit námitky proti spojeneckým státům ani jednotlivcům vzhledem k trvalému zabavení německého majetku, který převzali spojenci či jednotlivci jako reparace nebo jako přímý následek jimi vyvolané války.

  Podle kapitoly 8, článku 1 této dohody němečtí příslušníci nemohou už nikdy uplatňovat žádné hmotné ani finanční nároky proti spojencům a jejich občanům a takové nároky by neměli být už projednávány ani německými soudy.

  Podle článku 3, téže kapitoly, Německo, nebo jeho příslušníci nemohou už nikdy uplatňovat žádné nároky proti spojencům a jejich příslušníkům, které vznikly z jakýchkoliv jejich činů nebo opomenutím mezi koncem války od 5.května 1945 až do nabytí ratifikační platnosti této  smlouvy 5. května 1955 !

  Z uvedené smlouvy tedy vyplývá, že veškerý majetek německé vlády a jednotlivých Němců na území Československa přešel do plného vlastnictví Československa a jeho občanů jako povinná splátka na reparace za všechny válečné škody způsobené právě Němci.  Skutečné válečné škody způsobené Československu Německem přitom přesahují zmíněný zabavený německý majetek.     ( Čerpáno z : Prof. Dr. George E. Glos J.S.D. (Yale)

http://www.lidice.cz/obec/historie/komentar.html

(http://www.lidice.cz/obec/historie/komentar.html)

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Co právě o tom všem svým občanům už tehdy nedlouho po válce jasně kladl na srdce právě prezident E. Beneš:

  Vážení spoluobčané, v nedávné době jsem podepsal historicky významné dokumenty pro naši Československou republiku, to jest, dekrety prezidenta Československé republiky. Tyto dokumenty nám dávají naději, že se již nikdy nebudou opakovat tragické události let 1938 a 1939.

  Vědom si neblahých zkušeností národa, zejména z této druhé světové války, zanechávám Vám odkaz, ve kterém Vás varuji před všemi možnými dalšími požadavky za znovuosídlení našeho pohraničí sudetskými Němci, kteří byli po právu na základě ne jen mých dekretů z naší republiky odsunuti.

  Může se stát, že mé dekrety vydané právě z rozhodnutí vítězných mocností druhé světové války, budou odstupem času prohlašovány za neplatné.

  Může se stát, že se najdou "čeští vlastenci", kteří se budou sudetským Němcům za jejich odsun omlouvat a že budou nakloněni otázce jejich návratu. Nenechte se oklamat a jejich návratu nedopusťte.

  Hitlerové odchází, avšak snaha o znovuovládnutí Evropy Německem stále zůstává.

  Mohou se najít i vlastizrádci, kteří budou opět usilovat i o odtržení Slovenska od České republiky. Bylo by to pošlapání odkazu našeho prvního prezidenta Československé republiky T. G. Masaryka a spoluzakladatele M.R.Štefánika. Vedlo by to k zániku obou našich národů.

  Nezapomeňte, že mé dekrety se týkaly i potrestání vlastizrádců, že mají trvalou platnost a potrestejte všechny případné vlastizrádce ať je to kdokoliv a v kterékoliv době.

                                                           Váš dr. EDVARD BENEŠ Praha, květen 1947.

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

 K tomuto článku mě vedla ta skutečnost, že se stále prezentují náhledy a názory v posuzování těchto historických skutečností prizmatem současnosti, resp. hledání různých paralel. Mnohdy z neznalosti, mnohdy pak zcela účelově, až propagandisticky. To považuji nejen za scestné, ale potažmo až za nebezpečné. A velmi! Vyslovení názoru politikem před veřejností, že by E. Beneš za něco takového musel skončit až před mezinárodním soudem, je jednoznačně důkazem o pokusy takovýchto výkladů. A že na takové hlasy mnozí slyší, či si je uloží ,,kamsi“ do své paměti coby ,,jasný fakt“, a jejich názory a jednání to ovlivňuje,  je více než nesporné.

 Rád bych ještě zdůraznil, že není mým cílem jitřit staré historické rány. Vůči komukoli. Nahlížím na ně toliko jako na fakta, bezprostředně související s II.WW, včetně jejích důsledků. Z téhož důvodu pak odmítám jakékoli paralely k současnosti. I na ty lze nahlížet opět toliko jako na účelové až propagandistické, dané, až poplatné současné době. Děkuji za pochopení. J.A.J.

Coby připomínka, JAKO OBRAZ ONÉ DOBY (!) viz.video:

                  2.3.15                                                                         George Anthony