Průměrný člověk dnešní doby dokáže s plnou pozorností naslouchat druhému stěží 20 sekund. Pak už se snaží do monologu zasahovat, urychlovat jej, vnucovat druhému své názory a rady. Že takoví nejste? Zkuste to!
Říkáte, že mezi tyto lidi nepatříte? Tak si zkuste jedno malé cvičení. Praktikovali jsme ho na jednom ze seminářů a byla jsem překvapena, jak může být něco tak zdánlivě jednoduchého těžké. Ono je totiž rozdíl mezi "slyšet", "poslouchat" a "naslouchat". Naslouchat dnes dokáže skutečně málokdo a i to je důvod, proč se ordinace psychologů netrhnou a proč jsme za chvíli naslouchání schopni utratit nemalé peníze.
Velmi výstižně pak rozdíl mezi obyčejným posloucháním a skutečným, empatickým nasloucháním odhalíme, pokud si uděláme rozbor čínského znaku "naslouchat". Ten se skládá ve skutečnosti ze čtyř znaků, které znamenají: "ucho", "oči", "srdce" a "soustředěná pozornost". Naslouchat totiž neznamená jen s druhým být a "nechat ho vykecat", zatímco myšlenkami lítáme jinde, nebo nedejbože dokonce koukáme do telefonu. Naslouchat znamená věnovat druhému naši maximální pozornost, naladit se na jeho frekvenci a být s ním - tady a teď. Upozadit v tu chvíli sám sebe.
A teď to pojďte zkusit. Až se sejdete s některým ze svých přátel, nastavte si časomíru na libovolný čas - dejme tomu 5 nebo 10 minut a určete si, kdo začne mluvit první. Prvních 5 nebo 10 minut bude mluvit jen jeden a druhý bude jen naslouchat, bez reakcí, poté se role obrátí. Zní to jednoduše, praxe často ale tak jednoduchá není.
A co víc, nejspíš také přijdete na to, že je nejen těžké naslouchat a nereagovat, nezasahovat, neříct svůj názor, ale zároveň je také těžké mluvit a nemít odezvu, reakci. Zvykli jsme si totiž na to, že na každou naši větu, myšlenku, přichází odpověď, potvrzení, názor druhé strany, a to samozřejmě v nejlepším případě souhlasný. Ale pak, když najednou nepřichází, dostavují se myšlenky:
"Co si asi tak myslí o tom, co říkám? Nekecám kraviny? Myslí si to samé? Co se mu teď honí hlavou?"
Je to v podstatě simulace toho, když jsme sami. Honí se nám hlavou myšlenky, otázky, na které neznáme odpověď a odpovědi nepřichází. Často je taková situace až k nevydržení. To je důvod, proč spousta lidí nevydrží dlouho být o samotě a vyhledává společnost druhých, dialog, hledá odpovědi na otázky. Tak, jak jste na tom Vy?
