Když člověk blbec, blbcem zůstane. Navždy. A nic mu nepomůže.

Jistě, zde se nabízí obligátní a moudré – „Nesnaž se hádat s blbcem, protože by nikdo nemusel poznat, že je mezi vámi rozdíl.“ A ten nejprvnější moudrý člověk, pro každého z nás, je naše máma. Takže i ta moje mi to hned druhý den ráno připomněla, když jsem zoufale fňukala, že se ke mně ještě nikdy nikdo takhle nechoval. A to bylo přesně to, co mi v sobotu ráno způsobilo obrovskou morální kocovinu. Ano, byla jsem blbec. Chtěla jsem spravedlnost. A chtěla jsem ji za každou cenu. A chtěla jsem se jí domoci u člověka, který je, a který i navždy zůstane blbcem. Od začátku to bylo víc, než marné.

Některé z životních zkušeností a situací, kterými si nutně musíme projít, k nám bohužel dorazí později, než pozdě. Za mnou takto pozdě přišlo setkání s člověkem blbcem. Přemýšlím tedy, jestli je dobré setkat se s ním včas za svého ranného mládí a být na to připravena a vyzbrojena do budoucna anebo je to lepší až ve věku údajně získaných životních zkušeností a dospělého nadhledu, kdy bych už podobnou situaci měla zvládnout zcela bravůrně a bez zbytečného emočního vypětí. Jediné řešení, které se totiž nabízí pro takové setkání je – otočit se a jít pryč. Mě člověk blbec ale zastihl zcela nepřipravenou a na úrovni holčičky z 1. třídy základní školy. Marně jsem tápala po životních zkušenostech a dospělém nadhledu. Člověk blbec je zadupl, jak nedopalek cigarety. A ještě typicky zakroutil špičkou boty.

Ty tam jsou časy propařených víkendů, které leckdy zahrnuly už čtvrtek a pak ještě i pondělí. Doba to byla fajnová a rozhodně je na co vzpomínat. Bohužel i moje maminka má z té doby spousty vzpomínek a zážitků, které může každému rodiči připravit jen jeho pubertální potomek.

V životní etapě, kterou ale prožívám teď je pro mě stejným zážitkem jen si tak sednout k lahvi dobrého vína a trávit dlouhé hodiny povídáním se svou kamarádkou. A opravdu zřídkakdy se stane, že máme chuť pokračovat ve večírku dál. Pominu-li fakt, že v našem městě není moc na výběr, kam jít, nemohu už pominout, že podniky v našem městě zcela postrádají existenci známého pořekadla - náš zákazník, náš pán. A já, věřte, nejsem zákazník, ani protivný, ani otravný, ani problémový. Jediné moje provinění je, že jsem se během jedné noci dokázala stát blbcem. Protože jsem se hádala s člověkem hloupým, nepodstatným a zbytečným pro tento svět. Přesto teď tajně doufám, že rozdíl mezi námi poznat byl (jen pro snadnější orientaci v tématu, jde o tzv. vyhazovače v nočním baru).

Já asi rozumím tomu, že u vchodu do takového podniku nebude stát člověk s univerzitou. I když je pravdou, že ne každého univerzitně vzdělaného člověka získání diplomu automaticky katapultuje na úroveň alespoň základní sociální inteligence. Ale v tomto případě si troufám říct, že víc, než základní školou tento mladík neprošel (alespoň primitivní projevy jeho verbální komunikace to jasně naznačovaly).

Rozumím i tomu, že dělá svojí práci, která může být velmi nepříjemná, možná i nebezpečná, ale já bohužel pro něj vím, že i tato činnost se dá dělat s patřičným nadhledem, úctou k neproblémovým hostům a volbou vhodných slov při komunikaci s nimi. Navíc, jde u toho i dobře vypadat a komunikovat na úrovni. Bohužel outfit ala fitcentrum a schopnost vydávat pouze stoupovské zvuky není úplně atraktivní. 

Nevím jestli jsem dostatečně vybavená na příště. Jestli tahle lekce pro mě byla poučná a já jí příště lépe zvládnu. Jedinou mou jistotou v tuto chvíli ale je, že dotyčný mladík si tento text zcela určitě nepřečte. Myslím, že vůbec netuší existenci serveru idnes.cz.   

Ráno jsme si s kamarádkou udělaly kávu do hrníčku s krávou, podívaly se na sebe a ukončily toto životní poučení. Protože my se osprchujeme, smyjeme si rozmazaný šminky, vezmeme si knihu, víme o tom, že existuje program ČT2, v úterý pojedeme třeba na Cirk La Putyka, ve čtvrtek půjdeme na yogu a v pátek půjdeme třeba zase na láhev vína, možná i dvě, možná i tři, ale buďte si jistý, že už zůstaneme jen na tom víně. A v sobotu potom pojedeme třeba někam na výlet s partnery, manželi, kamarády a přáteli a budeme trávit čas s lidmi, kteří studují, čtou noviny, účastní se národně-srovnávacích testů, cestují po Evropě, účastní se odborných stáží, dokáží se orientovat v knihovně a nemají plešatou hlavu a absenci krku. A nikdy, nikdo z nich mi neřekne - směju se Tobě, ty kurvo…

Kocovinu možná budeme mít taky, ale nebude to ta morální. Ta totiž strašně bolí a není na ní lék. Stejně jako není lék na setkání s člověkem blbcem.