Kdo je vlastně sexy?

Podle mě (...a nutno uvést, že JISTĚ i podle mého muže) je zatraceně sexy: žena zrzka s krátkými rudě červenými nehty, ofinou a v lodičkách. Ale ne v jakýchkoli botách na podpatku – v klasických lodičkách. A to jsem si vždycky o svojí mamince myslela, že je snad padlá na hlavu, když mi „nutila“ myšlenku, že jedině lodička dělá dámskou nohu krásnou.  

Vždyť já v té době zarputile vyznávala módu grunge a milovala jsem Kurta Cobaina. A to ne jen platonicky, ale tak opravdově, jak nejvíc opravdově to tenkrát šlo (stejně opravdově jako později i Patrika, Frantu, Ondru, Dušana, Martina…..)
Zběsila jsem sháněla po second-handech stejný pruhovaný svetr, jako měl Kurt ve všech klipech Nirvany, co jsem si doma sjížděla na VHS a na plakátech, kterými byl vytapetován můj pokojíček. Usedavě jsem plakala, když se střelil do hlavy a byla přesvědčená, že nic horšího už se mi nikdy stát nemůže.

Nosila jsem tenkrát na sobě tolik vrstev najednou, že se to snad ani nedalo spočítat na prstech obou rukou. Sekáče nabízely nepřeberné množství takového zboží a my se s holkama hrabaly v hromadách obnošených hadrů a rvaly se o opraná trička a manšestrové kalhoty. Pracovní boty jsem sehnala pouze nové a proto jsem je svědomitě okopávala o fasády domů a dřela o obrubník ze všech stran. Jako vrchol módní kreace jsem si svoje řádně poničené pracáky ještě nastříkala červeným a zeleným sprejem.
Když se dnes podívám na fotografie z té doby, možná bych nad sebou uronila i slzu a v tom nejlepším smyslu slova závidím dnešním teenagerům, jak jsou (nebo mohou být) krásní, vkusní a „vyštajlovaní“. Vždyť i tenhle rebelský styl se dá dnes nosit s noblesou a krásou vlastní pouze mladým lidem. Sítě módních značek nabízí přece i velmi levné varianty stylových a vkusných kousků a když se zapojí trochu fantazie (a to je možná právě kámen úrazu) může se outfit každého z nás stát naprostou dokonalostí.

Vzpomínám si, jak jsem jednou byla zkoušená na hodině Českého jazyka. Stála jsem před tabulí v manžestrákách s nefunkčním zipem a v tátově vojenské košili. Jistě si ale někteří vzpomínáte na ten fígl, kdy se na jezdec zipu přivázala gumička a tou se pak zip jakoby přichytil na knoflík od kalhot, aby se nerozjížděl a ono to drželo. Košili jsem si podomácku, ale zato s nejvyšší profesionalitou, naprosto odborně nabatikovala. Barevný odstín, který vznikl z vojenské zeleně a oranžové barvy na textil v hrnci, kde jsem vařila košili, se snad nedá slovy ani popsat. A ani v dnešním multikolorovém světě nemám pro tento odstín správné pojmenování. Ježiš, bylo to tak strašný. Ale já byla taaak hrdá. Na sebe. Na tu košili. Na tu dobu. Na módní rebelii.
Ta košile měla navíc na prsou kapsy, které byly tak napůl odpárané, takže tam tak bezvládně visely a dělaly ze mě nejvíc zanedbané dítě ve třídě. Mojí košili to ale samozřejmě dodávalo další punc skvělého módního výstřelku a vyneslo mě to až na samý vrchol módního Olympu.
Při té příležitosti si také vzpomínám a dnes se i trochu stydím, jak oči paní profesorky, která se zcela právem dala označit za opravdovou dámu, byly téměř po celou dobu mého zkoušení přitahovány jak magnet právě těmito mými odpáranými kapsami. A vzhledem k tomu, že učila a tedy i znala mojí maminku, zcela jistě jí velmi litovala za tak příšerného potomka.

Jak jsem tenkrát vypadala asi nejlépe vystihuje její pocit, kdy pokaždé, když jsem za ní přišla s mojí kamarádkou do práce si prý jen pomyslela – no holky, ani jste za mnou chodit nemusely.
Jasně, že jsem touhle mou vzpomínkou do svých puberťáckých let úplně odskočila od toho, co je vlastně sexy, ale ono to spolu v podstatě souvisí. Tenkrát ostatně vůbec nešlo o to být sexy, ale přitažlivá pro chlapce přiměřeného věku, to by snad šlo. Ale tohle… nešlo. To opravdu nešlo.
A proto se znovu vracím k dnešním možnostem, které jsou neskutečné a fantastické. A troufám si říct, že v tom úplně nehrají roli peníze, ani nabídka v obchodech, ale fantazie a umění hrát si s doplňky. Takže já si to dnes ze všech sil vynahrazuju a využívám možností.
Tuhle mi jeden malý chlapec říkal: Peťul, proč máš doma ty dvě velký skříně, když ti všude leží komínky s oblečením. No jo no leží, já vím, ale přece tu třicátou osmou šálu nenechám v tom obchodě, když se mi hodí k té košili, kterou nosím k těm kalhotám a střídám k nim jen tyto dva druhy bot. Tohle pochopí jen někdo, to chápu. Ostatní jen utvrdím v tom, že jsem blázen, ale Carrie Bradshaw má přece taky plný byt bot a na Sex ve městě se dívají diváci celého světa. Tak co?
A i když možná tahle má zpověď nemá pro nikoho žádný význam a přínos, chci jen říct, aby si dnešní děti (a tím myslím třeba i ty16tileté, 18tileté, 20tileté) vážily toho, co mají, co mohou mít a jak mohou vypadat.  
A co je tedy vlastně sexy? Samozřejmě každému co je po chuti, ale určitě se potvrzuje rčení, že ženy se tolik starají o svůj zevnějšek zase jen kvůli jiným ženám.
A neměly by především kvůli muži svého života?
A hádejte – dnes mám zrzavé vlasy, ofinu, krátké červeně nalakované nehty a nosím lodičky (...a nutno uvést, že pro mého muže je to sexy. JISTĚ...)