V loňském roce jsem naprosto propadla kouzlu knih Paula Coelho. Miluju každý ze svých diářů a ten letošní je pro mne velkou inspirací právě proto, že myšlenky tohoto brazilského spisovatele ho celý provází. Každý měsíc je ve znamení jedné z 12ti emocí, nálad nebo lidských vlastností. A já se rozhodla se pro každou z nich nadchnout, nechat se jí inspirovat a ovlivnit, minimálně na jeden měsíc. Nadchnout se pro červen nikdy nedá příliš práce. Každý rok se těším na tu radost z přicházejícího léta, prodlužujících se dní a teplých nocí, z umístění automatů s točenou zmrzlinou na chodníky před cukrárny, z prohrabání botníku za účelem objevení loňských žabek, a když se náhodou nenajdou tak z té nutnosti, jít si koupit nové, z toho, že můžu pít „stříček“ i několikrát během dne… To všechno dohromady působí doslova jako vlna tsunami. Doufám, že i pro Vás byl červen přívalem nezkrotné energie. První letní měsíc byl totiž pod její nadvládou.
Energie je ale potřeba nejen v červnu a nejen v určitém věku. Tak si tak přemýšlím, co kdo z nás potřebuje, aby jí pro sebe získal dostatek. Možná, že zaručené zdroje energie byly, jsou a mohly by být třeba takové:
po narození je to obrovská vůle nadechnout se z plných plic
v jednom roce chuť postavit se na vlastní nohy (i když držet se máminy sukně je zatím nezbytné)
v pěti letech naprosté souznění s okouzlujícím světem dětské fantazie
v deseti letech zkoumání tajemství máminy skříně
v patnácti letech snění o bydlení v loftovém bytě v NYC, přesně tak, jak bydlela Alex ve Flashdance
v osmnácti letech potřeba postavit se na vlastní nohy (a v žádném případě se nedržet máminy sukně)
ve dvaceti letech prožít všechno a prožít to úplně naplno (a kdyby to šlo, tak ještě o něco víc)
v pětadvaceti letech protančit každou noc až do rána a hlavně večírky, večírky, večírky…
ve třiceti letech přivítání na světě toho nejsilnějšího motivu, smyslu a daru života
ve čtyřiceti letech možnost poznávání dostupných koutů světa a víra ve vlastní rozum
v padesáti letech zjištění, že existuje i druhé nadechnutí (pokud je ho třeba)
v osmdesáti letech spokojený pohled na ty nejbližší a vědomí, že právě tito lidé mají srdce tam, kde je jeho místo
Prvních osm etap (z uvedených) už mám za sebou i já, teď žiju tu devátou a energie, která zdánlivě chybí z brzkého vstávání, neustálé péče a strachu o toho, kdo je na Vás stoprocentně závislý, je stonásobně kompenzována pohledem do těch nejnevinnějších očí, nejupřímnějším smíchem a ručičkami, které se ke mně neustále vztahují.
Bez ohledu na životní etapu, kterou zrovna žijeme, tím největším zdrojem energie je láska. Ať už je to k mámě, paní učitelce, nevšímavému spolužákovi, módnímu idolu z plakátu, dítěti, pravnoučeti nebo prodavačce ze skateshopu. Možná je to klišé, ale je to to nejpravdivější klišé v životě každého z nás. Ona je to totiž právě ta láska, která tu energii dodá. A to nejen v červnu.
