Konec Kanady nebo letní přeháňky?

Poslední pamětný diplomatický kiks v přátelských vztazích mezi Spojenými Státy a Kanadou před Donaldem Trumpem se udál v dubnu 1965, kdy tehdejší ministerský předseda a nositel Nobelovy ceny míru Lester B. Pearson při projevu 

ve Filadelfii navrhl Bílému domu dočasné zastavení bombardování Severního Vietnamu, jako příležitost k vyjednávání s Ho-či-minem. Lyndon B. Johnson si promptně pozval Pearsona do Camp Davidu. Tam, o den později, podle očitých svědků, chytil severského kamaráda za klopy saka a zařval na něj, "Nechoď mi do obejváku chcát na koberec!"  Takhle nějak doslovně. Nic se ovšem nedělo. V novinách se to nepsalo.  Ani Walter Cronkite, ani Harry Reasoner v televizi o tom nemukli. Twitter nebyl. V dobách před revolucí mediálních drben, přátelské vztahy pokračovaly mezi oběma zeměmi dál vesele a nerušeně. 

    Co v úvodu k dnešní kolizi přimělo Trumpa k nasazení tarifu na Kanadskou ocel a hliník ?  Rozumní analytici se shodují, že zde vystrkuje hlavičku pouze ta známá Trumpova taktika přivést svůj protějšek ve vyjednávání (zde o severoamerickém volném trhu) k okamžitému zoufalství. Že naše kanadské ministersky předsednické telátko hned zvedlo telefón, aby požadovalo důvod pro tak drastické a svévolné ničení Kanadské ekonomiky, bylo bezpochyb uijištěním Doníkovi, že na měkkýše mákl správně. Tak mu řekl, že ten tarif proti Kanadě byl nasazen z bezpečnostních důvodů a když Justínek naléhal, že Kanada je přece spojenec, tak mu předhodil, že Kanad'ané už jednou napadli Ameriku a vypálili Bílý dům. V momentě vypukl skandál když Justinův tým s tím běžel za Jimem Acostou z CNN, který (jako  pasovaný Trump-hater číslo 1.) v blesku rozmazal po étheru, jaký je Doník pablb a ignorámus, když z války z let 1812-15, kterou vyhlásily Spojené státy Velké Británii jako protest proti blokádě a sankcím na Napoleonskou Francii viní zemi, která ještě v té době neexistovala, a navíc jako britská država spravovaná z Londýna byla Amerikou v té válce napadena. (Nutno taky podotknout, že britské jednotky, které natloukly Yankům a vypálily Washington byly povolány z Francie po prvním exilu Bonaparta na Elbě - tedy žádní kanadští farmáři s flintami.) A oheň byl na střeše. Že tohle Doník Justínkovi hned tak neodpustí bylo hned jasné, protože on ze všeho nejmíň rád vypadá trapně, což se bohužel díky zčásti Trumpově prostoduché představě o světě, zčásti vývoji masových komunikačních prostředků a zčásti neustálého "leakování" z jeho okolí stává často. Poněvadž Trudeau hostil v Quebeku letošní sjezd G7 byla ihned příležitost pustit se do hezounka a jeho konspirační spolupráce s Trumpovými politickými odpůrci. A tam Doník udělal svou hromádku když obhajoval právo Spojených států na odvetná opatření v obchodu, přicházel pozdě na schůze, odmítl podepsat komuniké, a vytratil se předčasně bez omluvy hostitelovi.                    

      Trump na Quebecké schůzi potvrdil tarif ohledně oceli a hliníku. Jestli je to oprávněné opatření vůči Francii a Německu je diskutovatelné ale v případě Kanady to jistě není.  Mezi evropskými spojenci a Kanadou je totiž obrovský rozdíl co se týče obchodní bilance se Spojenými státy. Zatímco Unie má ročně nějakých sto padesát miliard (US) dolarů v bilanci navrch, Kanada jako jediná z vyspělých zemí má s Amerikou schodek - nějakých osm a půl miliard.  Navíc hospodářská integrace mezi oběma zeměmi je tak pokročilá, že v mnoha odvětvích lze mluvit o jediné ekonomice. V automobilovém průmyslu zaměření na konsolidovaný severoamerický trh proběhlo už v letech šedesátých. Tato a jiné integrace - v mnoha případech, i vcelku, Kanadská strana je prostě filiálkou Americké - dávno předcházela ustanovení fomálního "volného trhu" - tedy odstranění velké většiny zbytkových tarifů v letech osmdesátých. Později k němu bylo připojeno Mexiko, ovšem z důvodů podstatně jiných - totiž prakticky z jediného důvodu, totiž  laciných pracovních sil (a s tím související nižší bezpečnostní a ekologickou regulací).   

    Stížnosti v obchodním styku mezi oběma zeměmi samozřejmě jsou, někdy oprávněně někdy ne. Trump se v Quebeku čílil nad 270% kanadským tarifem na mléčné výrobky. Je to skutečně extravagantní příklad kanadského protekcionismu, ovšem v porovnání s Trumpovým ničivým tarifem na ocelářský a aluminiový koncern jsou to, jak se tady říká,"myší kulky" (mouse nuts). Čili nestojí to za řeč. Kanadské stavební dřevo platí od loňska za vstup do amerického trhu dvacetiprocentní  tarif, což představuje v objemu dvacetinásobný obnos z vývozu mléka do Kanady z Wisconsinu.  Nikdo o tom necekne, přestože jedinými "výherci" v téhle transakci jsou Američtí majitelé lesů, jejichž mýtné by nemohlo za normálních okolností konkurovat nákladům za kácení v Kanadě (kde se kácí většinou na královské půdě). Ekonomicky, je to situace naprosto obdobná nerentabilnímu mlékárenství v Quebeku a Ontariu, které tarif chrání protože kravíny jsou v Kanadě v průměru šestkrát menší než na jihu. 

    Eskalace tarifů na metalurgii a, jak už Trump hrozil, na automobily a autodíly, by samozřejmě měly pro Kanadu neblahé následky.  Ovšem to je situace kde by Doník nepochybně padl do jámy, kterou vykopal pro souseda. Je zcela jasné, že jakýkoliv drastický tah obnovit americký průmysl svévolným ničením kanadských kapacit by mělo rychlý dopad na Americkou ekonomii samotnou. K obnově těžkého průmyslu a strojírenství v USA by bylo potřeba mnohdy expertýz, kterých je v zemi už málo, ale nejvíc obrovských investic s pomalým návratem což je tedy něco, co v současném burzovním kasínu není vůbec v módě.. Rozpad volného trhu v Severní Americe by za danných okolností znamenal velkou hospodářskou recesi na celém kontinentě, jistě několikaletou.  Každý rozumný eknonom tohle ví, takže je třeba brát Trumpovy výhrůžky Trudeauvi ze Singapuru s velkou rezervou. A většina lidí tady to tak bere. Nejlépe to vystihl bývalý ministerský předseda Mulroney, který vyslovil Trudeauovi podporu, a pozastavil se nad tónem, kterým oslovili situaci i ministerského předsedu Trumpovi pobočníci. Zamýšlený tarif by jistě znamenal vážné nebezpečí Kanadě, ovšem budou to spíš nějaké " divočejší letní přeháňky". 

     Souhlasím, jenom bych ke chvále Mulroneyho, že se Trudeau nenechal svést k nějaké zosobněné šarvátce s americkým prezidentem, připojil doporučení, aby se Trudeaovi pobočníci varovali krmit proti-Trumpovská média senzacemi. Ty v žádném případě nepomáhají ani Americe ani Kanadě.