Tak nám ministr Bárta ušetřil 6 miliard korun, které by jinak spolkla stavitelská lobby, poskytující předražené služby. Dosáhl toho jednoduchou taktikou – vydíráním.
Nehájím v tuto chvíli nadnárodní stavitele ani našeho ministra. Nevím, jak moc stavitelé své služby předražují, ani neznám přesné mechanismy, kterými ministr jednal o snížení ceny. Jako běžnému občanovi mi ale běží mráz po zádech, když vidím, jak je to prezentováno a jaký signál je dáván všem občanům.
Fakta : Stát objednal výstavbu (čehokoli) u stavební firmy. Podepsal smlouvu, která se tak stala platnou. Zakázku v průběhu plnění zastavil a neplatil za provedené práce, tak jak měl. Místo toho přišel s prohlášením : Pokud nesnížíte ceny, stavět se nebude. A komu se to nelíbí, ten nám nic nemůže. Protože my jsme stát a my si určujeme pravidla, jak se nám zlíbí, zákon-nezákon, právo-neprávo.
A firmy mlčí a bez větších známek odporu přistupují na tuto hru. Vědí totiž, že vymahatelnost jejich práv plynoucích s platných smluv je prakticky nulová. Soud by trval několik let, výsledek je díky naší justici značně nejistý. Další zakázku by za trest od státu již nikdy nedostaly a to bez ohledu na to jak, kvalitní a levné by jejich služby mohly být!
Stát tím dává hned několik velmi špatných signálů celé společnosti:
Platí právo silnějšího. Rovnost r stran je nesmysl jak před zákonem, tak i před státem.
Vydírání a nestandardní metody vedení obchodní spolupráce, jsou státem tolerované a obecně uznávané.
Neplatit své finanční závazky, když se nám to nehodí, je normální.
Smlouva je jen cár papíru a prakticky je soudně nevymahatelná.
A ty se občane dívej, jak se to dělá, říká stát, protože takto brzy dopadneš také. Anebo je celý kolotoč kolem zastavených staveb jen velké divadlo pro voliče?
Tyto řádky, v žádném případě nejsou obhajobou stavební lobby. Je to jen zamyšlení nad uplatňováním společenských norem v nejvyšších patrech státní správy.
