Vyděrači z Motola

Vyděračům se nemá ustupovat. A to ani těm v bílých pláštích. Nechci, aby mě léčil někdo, kdo není spokojený se svojí mzdou. Musí se to zákonitě projevit v jeho přístupu k pacientovi.

Lékař, který není spokojen se svým ohodnocením, přenáší svoje pocity a vnitřní nálady na pracoviště a to vědomě i nevědomě. Ten kdo dá výpověď,  se už většinou vidí někde jinde, nebo řeší co bude dál. Ale v každém případě podává horší výkony, dělá chyby, nedává své práci maximum.

Lékaři se vlastně zlobí na nás pacienty. Prý málo vyděláváme, odvádíme malé daně a z nich je potom mizerně placeno nejen zdravotnictví, ale i policie, hasiči, učitelé – říkají lékaři.

Nevydělávám málo a odvádím slušné daně. Pokud bych u lékaře platil sám z vlastní kapsy a lékař požadoval zvýšení úhrady za léčbu, samo sebou zaplatím. Ale vždy  mohu zaplatit jen to, na co opravdu mám, co vydělám a na co mohu ušetřit. Platit to, na co nemám, nemohu ani lékaři. Stát je na tom podobně. Může přerozdělit, může někde ušetřit, ale měl by zaplatit jen tolik na co má.

Stát navíc musí plnit velmi nevděčnou roli. O zvýšení mezd se totiž nehlásí jen lékaři, ale takřka všichni. Strojvůdci, hasiči, policisté, vojáci, úředníci. Ti všichni mají svoje povinnosti a zajišťují chod státu. Ale kdo je důležitější? Lékař, učitel, nebo policista? Na to není odpověď. V každém okamžiku je to někdo jiný …

Nechci aby mě léčil někdo, kdo není spokojený se svým ohodnocením a prací natolik, že je jednou nohou na odchodu. Nevím, jak moc jsou požadavky lékařů oprávněné, ale pokud si na malý plat stěžuje někdo, kdo má základní plat (pozor, ne celou výplatu) 32.000,- Kč a jeho reálný měsíční příjem činí kolem  50.000,- Kč, je to přinejmenším  zvláštní. A tato čísla přiznávají i lékaři z  jediného českého dětského kardiocentra v Motole.

Kloním se v tomto případě k některým právníkům, kteří už několikrát upozorňovali na to, že společný postup lékařů (organizovaná skupina) směřující k vlastnímu obohacení (zvýšení mezd), docílený hrozícím kolapsem zdravotnictví , je obyčejným vydíráním.  A vyděračům se nemá ustupovat a to ani těm v bílých pláštích. A těch paragrafů bychom určitě našli daleko více. Což takhle zásada dobrých mravů, páni doktoři?