Každá bytost myslící musí volit pravici.

Poslední předvolební týden nastal, koledy přichystal. Snesitelná velikášská, komická i smutná hesla se vystřílela a zbývá jenom smutek. A téměř nepochopitelně v té trapné bramboračce hraje prim intelektuální ODS. Rád bys pyj či ňadra trčící? Pak měl bys volit pravici!

Poočku sleduju vtíravou a všudypřítomnou masivní reklamní předvolební kampaň a říkám si: proč vlastně tak vehementně, upřímně a úpěnlivě bojují stranické aparáty o hlasy nás, obyčejných voličů? Ležíme jim tolik na srdci (naše nelehké osudy), že za nás za desetimiliony vynaložených korun tak obětavě nasazují krky? Chtějí nám perspektivně pomoci, nebo se jenom přes naše hlasy snaží dostat k bilionovému koláči státního rozpočtu? Vzhledem k prezumpci neviny připustím, že ohledně motivu si nejsem jist. Ale proč mnou, proboha, tak pohrdají? Slibují bezplatnou lékařskou péči, povinnou zaměstnanost, vyšší důchody i životní úroveň, stavějí vzdušné zámky, které dávno mohly snésti na zem... Sliby, sliby a sliby. Co bylo, to bylo. Zapomeňte. Ale mně už ty jejich opakující se optimistické a ohlupující vize skvělých zítřků lezou krkem. Místo profláklých slibů reklamních agentur bych ocenil upřímné slovo. Náš nový předseda vlády už nikdy zázračně nezbohatne z nákupu akcií. O osudu naší země už nikdy nebude rozhodovat kozatá úřednice. Naše vláda už nikdy nebude pitoreskní spolek, kde si jeho členové budou dopisovat, ale akční parta sebevědomých vzdělaných lidí, kteří budou nepřetržitě řešit problémy nás a naší země. Neslibujte. Mluvte o svých minulých chybách a selháních a řekněte, jak se jich v budoucnu vyvarujete. Pokuste se, aby v téhle krásné zemi bylo možné důstojně žít.