Jak Ukrajinci zachránili naši republiku před kolapsem

Loňské léto se u nás zjevila dvojice ukrajinských zedníků. Po týdnu je starousedlíci zdráhavě přijali. Pro vodu si totiž chodili do potoka a potřebu spořádaně konali v blízkém lesíku. Pak jeden zachránil místní dítě. Nemělo zácpu, jak mínila obvoďačka, ale zauzlení střev, jak diagnostikoval on.

Tenhle blog je asi rok starý. Vznikal ještě za vlády pánů Nečase a Kalouska. Historické události se ovšem tak rozeběhly, že se jeho smysl postupně vytrácel.

Ten jeden - přidavač - se jmenoval Vladimir, byl z Mukačeva, studoval medicínu a v létě zedničil v Česku, protože kromě peněz na studia si také osvojoval češtinu, neb tady chtěl po studiích i léčit. K lékařům chovám bezpřívlastkovou úctu, bez rozdílu věku, pohlaví či původu. A také se cítím trapně a stydím se před lidmi, na které se okolí z podivných důvodů povyšuje. A tak jsem s nimi po večerech sedával v altánu, povídal si, popíjel pivo a vodku, a oni nemuseli k potoku ani do lesa..

Ten druhý, Lubomyr, byl na Ukrajině projektant a v Česku špičkový zedník a obkladač. Po pár sezeních se mi svěřil se svým zlatonosným podnikatelským záměrem. Důchodci tady u vás (na Mostecku, resp. Litvínovsku) si připadají chudí, obzvlášť ti, co zůstali sami. Ti z paneláků jsou zavření doma, melou to od důchodu k důchodu a klepou se, aby se jim nerozbila televize, protože to by pro ně byl konec světa. Ti z hornických domků tráví dny na zahrádce pětkrát deset metrů s třípatrovou flórou (sazenice, keříky, stromky), koupou se jednou týdně, protože je voda drahá, a doma chodí v teplácích, aby ušetřili za plyn. A to mají 500, 600 i víc dolarů měsíčně (Pozn.: psáno před měnovým zásahem ČNB). U nás by si za stovku žili jako tady a za dvě už přímo pansky. A víc jak tři sta dolarů by jim měsíčně zbylo. Voda stojí cent, plyn dva, jsou-li v domě měřáky. A placatá televize je za stovku. A chytáme i Novu. A když zajdou na obec, dají jim za dolar měsíčně třeba půl hektaru černozemě. A na severu máme teplotu jako u vás a u moře přitom subtropy. A milion prázdných bytů. Nastěhujeme k nám vaše chudé důchodce, budem se o ně dobře starat a všichni budem spokojení.

Všichni ne, napadlo mě. Kalousek určitě ne. Kdyby milion důchodců utratil nějakých 120 miliard z rozpočtu ČR na Ukrajině, tak možná i zkolabuje. Ale za to zvýšení DPH by si to snad i zasloužil... Jenže pan Kalousek byl i lidovec a vyšší moc rozhodla jinak. Víme jak.

Ukrajina zamířila do velké rodiny EU. Když tam mířila ČR, říkal jsem si, jak bude jednou báječné projet bez čekání na hranicích z Litvínova až na chorvatský Rab. Ale již za zenitem se musím bohužel přiznat, že z podivných a jistě nepěkných důvodů mě to další rozšiřování přivádělo do větších a větších rozpaků. Ve všech těch nových EU zemích vydávali překlady mých knih, a protože nerad letadlo, projel jsem je autem. Povrchní to důvod. Namyšlený nepřejícný chlap. Ti, co nás vedou, jistě přece vědí, co a proč činí. Ale...

Nově zvolení vůdci Ukrajiny a Kyjeva vyzvali "Majdan" k rozchodu. Ten jim odpověděl ultimatem. Máte na to měsíc, pánové. Abyste zatočili s korupcí, pojmenovali a potrestali viníky politické i hospodářské krize a vyvedli zemi k prosperitě. Budeme vás bedlivě sledovat. A když couvnete, bude se třeba i volit znovu.

Eurokomisař pro energetiku požádal (ukrajinsky poprosil) ukrajinskou vládu, aby uhradila alespoň polovinu dluhu za ruský plyn. A slíbil, že se na to členové EU složí. Je to rovný přístup? Nám zakážou pomazánkové máslo či co, a nové snoubence nadělí místo rodičů pořádné věno.

P.S. Vladimír nastoupil jako lékař v Ústeckém kraji a Lubomyr dál obkládá koupelny na Mostecku. Občas se všichni tři sejdeme. Je zajímavé, že ani oni, tak trochu již čeští starousedlíci, po dalších krajanech nijak zvlášť netouží.