Stop genocidě malých obchodů!

Probudíte se takhle v neděli ráno, ohřejete si párky a vtom najednou zjistíte, že hořčice došla. Co teď? Dříve stačilo nazout trepky a skočit do nejbližšího obchodu, které bývaly doslova na každém rohu. Jenomže epocha malých obchůdků s potravinami, nemluvě o mlékárnách, pekárnách, zeleninách a masnách, se povážlivě chýlí ke konci. Jejich místo zaujímají banky, bary a herny. 

Města a vesnice se tak dál vylidňují, protože na nákupy už se nechodí, ale jezdí do hypermarketů, které bují a mutují v obchodně-zábavní kolosy – chrámy, v nichž se nakupující chtě-nechtě modlí k modlám konzumu. Bloumající rodinky v umělém paralelním světě zábavně-nákupního trávení víkendů jsou v kontextu našich tradic asi tak přirozené jako mávání mávátky v prvomájových průvodech před listopadem 1989. Když to vidím, přiznám se, že je mi z toho doslova šoufl. Zhruba po 35 minutách v nákupně-zábavním komplexu se mi začíná točit hlava, podlamují se mi kolena a zoufale pátrám po východu jako potápěč uvězněný v podvodní jeskyni, kterému dochází kyslík.

Ideologické masírování mozků, že základním rozměrem našeho života je věčný koloběh vydělávání/utrácení a smyslem konzumování nakoupeného zboží, ovšem funguje dokonale a podléhá mu stále více lidí. Důkazem jsou výsledky průzkumu, podle nichž se lidské stádo poslušně a v souladu s reklamními lákadly přesouvá z malých obchodů právě do chrámů konzumu. Zatímco v roce 1997 dávalo přednost malým obchodům v sousedství 62 procent českých rodin, dnes už je jich jen 12 procent.

Má na tom zřejmě podíl jednak žebříček vyznávaných hodnot, kde první tři příčky zaujímají peníze, peníze a zase peníze, jednak krize a horšící se sociální situace většiny rodin. Supermarketů, hypermarketů a nákupně-zábavních center je víc a více, naše země v jejich počtu v poměru na počet obyvatel drží smutné světové prvenství. A bude hůř, protože s přibývajícími kolosy krachují další a další malé obchody a tak to jde setrvačností pořád dokola.

Zajímavým fenoménem procesu požírání malých obchodů nákupními obry je energie a víra českých Vietnamců, kteří si od provozování malých krámků neslibují zbohatnutí, ale jsou rádi, že uživí rodinu. Díky nim malé obchody – ekonomickým zákonům navzdory – ještě pořád nezmizely.
V poslední době je ve společnosti cítit, že si začíná uvědomovat meze, kam až se nechat všepohlcujícím konzumem dovést, a kam už ne. Přál bych si, aby se stal zázrak a herny a bary nahradily obchody s kvalitním zbožím, křupavými rohlíky, voňavými sýry, mlékem od krav a zeleninou ze zahrádky, nikoli z igelitových megapěstíren ve Španělsku. Život je přece krátký a není třeba ho promarnit kvůli pár ušetřeným korunám na akční slevě!